Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Začínám reprezentaci přicházet na chuť, žertoval kouč Pešice

Trenér fotbalové reprezentace Josef Pešice. | foto: Michal DoležalČTK

16 2013
Předchůdci Michalu Bílkovi fanoušci spílali. Josefa Pešiceho, trenéra českých fotbalistů, při jeho prvním domácím zápase lidé na tribunách vyvolávali. "Začínám té své roli přicházet na chuť," usmíval se třiašedesátiletý kouč po pátečním vítězství v Olomouci v přípravě nad Kanadou (2:0).

Pešice byl jen provizorním trenérem. Ano, byl. Končí mu smlouva a duel v Olomouci byl jeho posledním. Nebo ne?

Tři zápasy, tři vítězství. Hráči vás přemlouvají, ať zůstanete. Je váš odchod opravdu definitivní?
V prosinci mi končí smlouva a já nevím, co bude dál. Do jakého stadia se to dostane. Může se stát, že něco budu u reprezentace dělat dál. Byl bych mile překvapen, kdyby se něco zajímavého objevilo. Do klubu bych už nešel.

Jak vám je? Před zápasem jste říkal, že až to skončí, budete smutný.
Kdybych vám to řekl, tak to vyzní blbě.

Zkuste to.
Začínám tomu přicházet na chuť.

Co tedy s tím?
No, to říkám jen tak, aby i u fotbalu byla legrace.

Námluvy s plzeňským trenérem Vrbou se táhnou, sám předseda asociace Pelta říká, že to nevypadá dobře. Je to šance pro vás?
Ne, fakt jsem to řekl jen z legrace, abych to odlehčil.

Dojalo vás, když fanoušci v Olomouci vyvolávali vaše jméno?
A víte, že jsem to ani nepostřehl. Je hezké, když to slyšíte. Ale příště to může být jinak.

Zápas s Kanadou na pochvalu rozhodně nebyl. Souhlasíte?
Celkově nic moc. Můžu být spokojen jen s vítězstvím. Výkon nebyl optimální, projevilo se, že to byl přátelák, že se psalo, že nám Kanada nemůže ublížit. Měl jsem pocit, že k tomu takhle hráči přistoupili. Když pak zjistili, že to tak jednoduché nebude, tak se do toho nemohli dostat. Ve středu pole jsme hodně kazili. Chyběli nám středoví hráči, Rosický, Darida, Plašil a to bylo znát. Jak tam někdo nestopí balon, nezklidní hru, tak je chaotická. Ani útočníkům se moc nechtělo. Ukázalo se, že i proti papírově slabším soupeřům musíte hrát naplno. Jinak děkuju Petru Čechovi, že v důležitém momentu chytil penaltu. A taky dík olomouckým fanouškům, drželi tým, nutili ho hrát, po přestávce to zvedli.

Když měl soupeř výhodu penalty, co vás napadlo?
Malta. Loni v kvalifikaci penaltu Petr čapnul a napadlo mě, že by ji mohl chytit zase.

Neměl jste obavy, že případným vyrovnání byste měl bilanci pokaženou?
To ani ne. Ale kdyby Kanaďani srovnali, tak by to pro kluky bylo mnohem těžší. Když vedete, mnohem líp se hraje.

Byla těžká i vaše mise? Nevypadalo to tak. Výhry v kvalifikaci na Maltě, v Bulharsku a vítězství i v přípravě nad Kanadou.
Jsem za to všechno rád. Sice jsem byl asistent, ale najednou jste hlavní trenér a musíte udělat důležitá rozhodnutí. Nenastal žádný problém, všichni hráči k tomu přistoupili dobře jako za Michal Bílka. Vidím, jak se chovali Čech, Rosický, Sivok, Hübschman. Ti kluci jsou opravdoví profesionálové a věřím, že v příští kvalifikaci těm mladým ještě hodně pomůžou.

Zažil jste toho už hodně. Co vám dalo působení u reprezentace?
Hlavně by mě nenapadlo, že národní mužstvo budu někdy trénovat. Když mi to pan Pelta dal, že je to na mně, říkal jsem si, ježiš snad uspěju. A snad jsem uspěl.

Co vám udělalo největší radost?
Kdybych měl hodnotit kvalitu výkonu, tak nejlepší to bylo v Bulharsku. Tam se ukázalo, že máme na to, abychom se fotbalově vyrovnali středně silným soupeřům. A dokázali jsme tam vyhrát.¨

Vyhrál jste všechno zápasy. Třeba se za dvacet let bude říkat: Pešice, jediný stoprocentní trenér?
Za dvacet let si na mě nikdo ani nevzpomene. Ale samozřejmě, že na to hezké se vzpomíná líp než na špatné věci.

Jaká práce by vás nejvíc lákala?
Asi zůstat u reprezentace, ale nechci spekulovat v jaké roli. To by se líbilo každému.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze