Jak moc vás konec mrzí?
Někde psali, že mě propustili, ale tak to není. Končí mi 30. června smlouva a nedohodli jsme se na pokračování. Asi to vypadá, že jsem neodvedl nějakou extra práci, když se mnou klub dál nechtěl spolupracovat. Víc k tomu není co dodat.
Cítíte křivdu?
To je běžné v životě, trenérům se to stává. Myslím, že ani někteří starší hráči nezvládli spolupráci se mnou. Je to poprvé, kdy skupinka hráčů prakticky odvolá trenéra.
V čem jste jim podle vás nesedl?
Nevím, to byste se musel ptát jich. Ale když je nervozita jako teď na jaře, dějí se různé věci. Na podzim, když nám to šlo, byl v kabině klid, všichni se klepali po ramenou. Teď je tlak, nejsou výsledky a je s tím trošku problém. To je ale normální a ve fotbale nikdo nic nezmění.
Patříte mezi tvrdší trenéry. Mohlo to hrát roli?
Nevím, podle čeho se soudí, že je trenér tvrdý. Já mám rád dobrou práci a mluvení mi není vlastní. Jsem nejradši na hřišti, chci pracovat s hráči. Třeba mladí kluci Procházka s Výborným se dostali do sestavy a ukázali, že perspektiva tady je. Dohrávali jsme i s dalšími dorostenci. Osobně cítím, že jsem úkol splnil a odcházím se vztyčenou hlavou.
Jaké je tedy resumé vašeho ústeckého angažmá?
Když jsem přišel na podzim 2014, mělo mužstvo jeden bod. A my se s přehledem zachránili. Letošní podzim byl fantastický a je jen škoda, že jsme neudrželi mančaft pohromadě. Hlavně ztráta tahouna Hyčky bolela, sami jste viděli, co předvedl v lize za Brno. Filda Novotný odešel, v Jihlavě nic neodehrál, chtěli jsme, aby zůstal na hostování. A Martykán jako kapitán scházel celé jaro. Kdyby se to nerozpadlo, naději jsme měli a mohlo všechno vypadat jinak.
Chybí poslední kolo. Co pak?
Musím si trošku odfrknout a hledat něco jiného, i když to bude složité. Trenérů je moc, a když to tak sleduji, dneska jsou ti kolem šedesátky většinou už staří. Teď jsou v kurzu mladí kouči. Já byl ale vždycky bojovník, budu bojovat dál. Nabídky mám, zatím ne z Česka.
Chtějí vás opět v Polsku, kde jste dlouho působil?
V Polsku jsem dvanáct let odváděl výbornou práci, aspoň tak mě tam všichni hodnotí. Chtěl jsem to teď zkusit doma, dva roky pro mě byly - myslím - úspěšné. Šanci ještě dostanu. Ale musím čekat na nabídku. Já nikdy neměl žádného strýčka nebo kamaráda, který by mi v něčem pomohl. Nemám ani žádného manažera. Jsem rád, že jsem se nějakým způsobem sám jako trenér prosadil.
