Minulá sezona z něj udělala žádaného kouče. Radoslav Látal dovedl Gliwice k historickému umístění v polské lize, jen o tři body tým nedosáhl na titul, který získala Legia Varšava, a skončil druhý.
Jenže v létě se pak v klubu nepohodl a odešel. Když v září hledala trenéra Slavia, oslovila i Látala, kterého ve stejné době lákal zpátky klub z Gliwic. Slavia nakonec dala přednost Jaroslavu Šilhavému a Látal se vrátil do Polska.
„Byla to chyba, neměl jsem to dělat. Druhý rok v Polsku byl horší, to si musím přiznat. Nebylo to tak dobré, jako když jsem tam šel poprvé. Nechal jsem se přemluvit majitelem klubu. Teď toho nebudu litovat, ale je to poučení do budoucna,“ poznamenal Látal při příležitosti, když byl s někdejšími spoluhráči z Eura v Anglii uveden do Síně slávy českého fotbalu.
V Gliwicích skončil na začátku března ve chvíli, kdy změny na pozici trenéra řešila především Sparta. A spekulace ukazovaly na to, že také Plzeň, které se nedařilo herně a částečně i výsledkově.
„Psalo se, že jsem se nedomluvil s Plzní ohledně peněz. Ale to není pravda, s Plzní jsem nejednal, nebyli jsme v kontaktu. Co se o mně psalo, byly výmysly,“ dušoval se Látal navzdory kuloárním zvěstem. „Jiné nabídky jsem měl.“
A Sparta?
„Říkám, že nechci být konkrétní. Utichlo to, teď mám volno. Užívám si to, byl jsem dva roky v Polsku, to mi dalo zabrat, tlak na psychiku byl strašný. Jak jsem skončil v Gliwicích, mohl jsem jít do Levski Sofie. Dostal jsem oficiální nabídku, bavili jsme se o smlouvě, ale tam se mi nechtělo. To přiznávám.“