Jen pro srovnání, z loňské základní jedenáctky v sobotu s velkou pravděpodobností nastoupí jen obránce Holeš a šanci má útočník Kulič, který loni na hřiště přišel až ve druhém poločase. I když je třeba dodat, že Lindrovi a Schwarzovi vzala naději si stejně jako loni proti Teplicím zahrát jejich zranění, závěr je jasný - Hradec a jeho trenér dali v krátké době dohromady úplně jiné mužstvo.
„Na tomhle jsme se při mém loňském nástupu domluvili a teď jsme to jen dokončili,“ uvedl hradecký kouč jen pár dnů před zápasem, v němž se Hradec vrátí mezi domácí elitu.
Deset nových jmen během léta je hodně, jste s nimi spokojený?
Musím být i proto, že se povedlo přivést prakticky všechny hráče, které jsem měl vytipované.
Podle čeho jste je tipoval?
U některých hrála vedle výkonnosti velkou roli perspektiva pro klub. U těch zkušenějších, jako jsou Chleboun a Černý zase to, že mají vztah k našemu klubu.
Někteří se tomu ale vymykají, třeba Prokeš a Kotiš už nejsou nejmladší, za Hradec nikdy nehráli a navíc jdou do první ligy poprvé. Proč právě oni?
Oba jsou výborní fotbalisté s touhou se v soutěži, kterou si ještě nikdy nezahráli, prosadit. A o oba byl velký zájem. Třeba Prokeš už mohl jít v zimě do Slovácka, ale Frýdek ho nepustil, protože nechtěl mít problémy se záchranou. Teď je u nás.
Zároveň jste ale musel řadě zkušených fotbalistů oznámit, že s nimi nepočítáte. když jste loni nastoupil, slyšel to od vás Milan Fukal, později další, posledním byl nedávno Jiří Poděbradský. Jak to je těžké při vašem mládí?
Můj věk s tím nesouvisí, tohle prostě k práci trenéra patří. Není to pro mě zase tak nové, i u mládežnických mužstev jsem musel hráčům říkat, že pro ně není v týmu místo.
Proč to teď padlo třeba právě i na Poděbradského, který v Hradci odehrál deset let, zdaleka nepatří mezi nejstarší hráče a na jaře vám pomohl?
Poděbradskému končila smlouva, navíc na jeho místo na levé straně obrany máme Pavla Čermáka, kterému je pětadvacet a Mareše, který je ještě o dva roky mladší, navíc oba jsou na rozdíl od Poděbradského leváci. Podobně je to i na druhé straně obrany, a když si tohle srovnáte, tak je odpověď jasná.
Hodně změn v týmu může nést riziko, že bude chvíli trvat, než se sehraje, ostatně příprava na to také ukazovala, ne všechny zápasy se povedly.
Ale to bylo dané právě tím, k čemu v létě došlo. Sestava se měnila, hráči si na sebe zvykali, ne vždy hráli na postech, kam normálně patří. Ale já jsem přesvědčený, že tým máme dobrý a teď už také jasno, jak a v jakém složení by měl hrát.
Důležitý pro úspěch bývá dobrý start, ale los pro vás nevypadá právě příznivě. Souhlasíte?
Souhlasím a kdo tvrdí něco jiného, je podle mě mimo obraz. V prvních čtyřech kolech máme tři soupeře, kteří v minulé sezoně skončili do pátého místa, takže podle mě o snadném losu řeč být nemůže. Na druhé straně jsme postoupili do první ligy, tak se s tím musíme vyrovnat stejně jako naši soupeři. Podívejte se třeba na Příbram, ta má los ještě horší a také chce mít klid od případného sestupu.
Loni v létě jste udělali také hodně změn a pak jste do soutěže vstoupili hodně špatně. Nemáte z toho strach i letos?
Strach určitě ne. Loni to nebylo jednoduché a vyzkoušeli jsme si, že i při případných neúspěších je důležité nezačít panikařit. Stalo se nám to nejen na začátku, ale třeba i na konci po remíze ve Zlíně, kdy už nás všichni odepisovali, že nepostoupíme. Utvrdilo mě to v tom, že dlouhodobá soutěž není turnaj a je třeba zachovat chladnou hlavu. Já ale věřím, že to zvládneme. O cíli pro sezonu asi není nutné nějak zvlášť diskutovat.
Souhlasím, pro nás jednoznačně klidná záchrana. O ní musíte být jako trenér určitě přesvědčený.
Už jsem říkal, že týmu věřím a že věřím, že je na to dost kvalitní. Vycházím i z toho, že dnes je pražská Sparta o parník před ostatními. Pak jsou výš Plzeň, Jablonec, Mladá Boleslav a Teplice, ale i s těmi se dá hrát. A pak je deset vyrovnaných mužstev, kam budeme snad patřit i my.
