„Devět bodů je v naší situaci malý zázrak, ale nesmí nás to uspokojit,“ řekl po vítězství 2:0, které Hradec vybojoval nad poslední Příbramí, „sice jsme na jedné straně vlastně ani jednou nehráli na domácím stadionu, na druhé straně většina těžších soupeřů nás teprve čeká.“
Může vás ale těšit, že jste vlastně v každém zápase obstáli.
To je pravda, ale také jsme se přesvědčili, že sice jsme konkurenceschopní, ale jen tehdy, když budeme hrát na hranici svých možností.
Prý jste to hráčům zdůrazňovali i o poločase zápasu s Příbramí, po kterém byl stav 0:0?
Některým jsme to řekli s tím, že musíme přidat, že vítězství samo nepřijde a že pokud budeme hrát tak jako v první půli, tak že si spíš budeme koledovat o to, že ten zápas nezvládneme.
Co jste jim vytýkal?
Hráli jsme pomalu, ustrašeně, nemělo to šmrnc, jako by se kluci báli toho, že se můžeme dostat na těch devět bodů.
Druhý poločas byl z vaší strany mnohem lepší. Co se změnilo?
Nastoupili jsme do něj jako úplně jiné mužstvo, svoje zlepšení jsme brzy podpořili gólem, zvedli jsme se a myslím si, že pak už bylo na hřišti jen jedno mužstvo.
Šancí jste měli dost i na to, abyste vyhráli vyšším rozdílem. Nemrzí vás, že jste je neproměnili?
Musíme být pokorní, za tenhle výsledek jsme šťastní a navíc spokojení tím, že byl podpořený ve druhé půli dobrým výkonem.
