První pokyn: nevšímat si raket, dýmovnic, různých předmětů házených na hřiště, leccos může z hlediště přilétnout hlavně na hostujícího brankáře. "U soupeře, který má takovou fremetickou podporu diváků, je o to víc důležitější nepustit ho do úvodního tlaku, nenechat se zaskočit od začátku."
Druhý pokyn: hrát svou hru, nenechat se zastrašit fauly, nedebatovat s rozhodčím, nebránit, věřit si při zakládání útoků, spoléhat na svůj um. "Když vlasně nevíte, s čím na vás soupeř vyrukuje, je v začátku zápasu důležité, až alespoň trochu přečtete protivníkovu hru a jednotlivce, zakřičet od lavičky na hráče víc než kdykoli jindy. V tom kotli na trávníku se přece jen orientují o poznání hůř než člověk mimo hru.
Třetí pokyn: zbytečně neváhat a třeba i proti zvyklostem často zařvat, aby se možná dezoriantovaní hráči mohli co nejdřív prosadit. "Ze všeho nejdůležitější je ukázat vlastní sílu. Nepodlehnout nikomu a ničemu, hrát to svoje, ať se musí podřizovat soupeř."
Čtvrtý pokyn: jestliže mužstvo zazmatkuje, včas vhodnou radou pomoci nejbližšímu hráči, ten to pošle dál. Během zápasu tým uklidňovat, povzbuzovat. "Stejně jsem ale přesvědčen o tom, že tenhle zápas nebude ani tak o fotbalových kvalitách, jako spíš o psychice," uzavírá Cipro.
