"Co ho vyštvalo? "Trenér a prezident," říká. A co tak najednou? "To kdybych věděl. Ale už po tom nepátrám." Minulou sezonu odehrál, nabízeli mu i funkci kapitána. Pak ho přemluvili, aby v Lokerenu o rok prodloužil smlouvu. Vonášek vypráví, že ještě tři podzimní měsíce byla pohoda, ale pak...
"Po operaci třísel mě trenér kompletně odepsal. Vypral mě! Polehku mě ničil. Posílal mě trénovat s béčkem, s céčkem, pak s dorostem, někdy jen s Afričany, které měl klub na zkoušku."
Zatímco fanoušci při domácích zápasech skandovali Vonáškovo jméno, spolehlivý záložník sedával jen na tribuně. Ligu si zahrál naposledy v září. V novém roce žádná změna, ale Vonášek o odchodu nepřemýšlel. Přišel však za ním prezident Lambrecht a do očí mu řekl: Hrát nebudeš, ani na lavičce není místo!
"No jo, on se chová jako ve fabrice, zajímají ho jen peníze, není to fanoušek Lokerenu. Ale aspoň to řekl na rovinu..." A trenér Put? "To jméno ani nevyslovujte! Za zády mě pomlouval, dělal mi křivárny. Prý nemám fyzičku, tloustnu a jsem starý."
Ve čtyřiatřiceti Vonášek začíná novou kapitolu, do Brugg ho pustili zadarmo a ještě pár tisíc připlatili. "Jsem teď amatér, co chodí dvakrát denně na trénink," říká o sobě. Ve druhé belgické lize nemají kluby profesionální licenci, polovina mužstva jsou studenti a trénují až navečer.
Pro Vonáška, vášnivého chovatele holubů, se přestupem nezměnilo téměř nic. Rodina se nestěhuje, oba synové chodí do stejné školy, jen táta musí dojíždět: hodinu tam a hodinu zpátky. Půl roku to vydrží a pak se uvidí. "Když nepostoupíme, zvážím, co dál." Za Bruggy zatím nehrál, nejspíš nestihne ani sobotní zápas, neboť se nestačí přeregistrovat.
A dál? Co bude v létě? "Třeba se vrátím domů. V Belgii stejně zůstanu maximálně ještě dva roky." U Plzně už si Vonáškovi vybírají parcelu a chtějí začít stavět. "Ani na vteřinu nás nenapadlo, že bychom v Belgii zůstali natrvalo."
