"První krok ke splnění cíle jsme udělali 3. června domácí výhrou 2:1 nad Ázerbájdžánem," říká čtyřiapadesátiletý kouč. "No a klíčový zápas kvalifikace přijde 9. září, kdy nastoupíme v Ázerbájdžánu.
Kvalifikační skupině A jasně dominuje Německo, dále jsou v ní zatím druhá Belgie, třetí Turecko, čtvrté Rakousko a pátý Ázerbájdžán. Právě pátý celek průběžného pořadí má stejný tříbodový zisk jako šestý Kazachstán.
Jak jste se k angažmá v této exotické zemi vlastně dostal?
V Kazachstánu loni v říjnu po čtyřech kvalifikačních porážkách propustili trenéra a tamější svazový generální sekretář se vydal do Evropy shánět náhradu. No a jeden můj dobrý kamarád, který si nepřeje být jmenován, mu dal tip na mě. Já byl volný, protože v prosinci jsem skončil v Kladně, tak jsem se s tím kazašským sekretářem v Praze sešel, slovo dalo slovo a poslední lednový den jsem podepsal smlouvu.
Na jak dlouho jste kontrakt podepsal?
Mám smlouvu do konce kvalifikace, takže do konce letošního podzimu. Ale je tam opce na další kvalifikační cyklus.
Tu opci kazašský svaz uplatní v jakém případě?
Pokud ve skupině přeskočíme Ázerbájdžán. Zatím jsme poslední, oba máme po třech bodech, protože oni doma porazili Turecko, zatímco Kazachstán na podzim doma s Turky prohrál. Jenže Ázerbájdžánci mají lepší průběžné skóre.
Miroslav BeránekNarozen: 24. dubna 1957 Hráčská kariéra: 1976 - 1978 VTJ Jindřichův Hradec, 1978 - 1983 Pelhřimov, 1983 - 1984 Viktoria Plzeň, 1984 - 1989 Slavia, 1989 - 1991 SV Gmünd Trenérská kariéra: 1991 - 1993 SV Gmünd (hrající kouč), 1993 - 1994 Slavia (asistent), 1994 - 1995 Slavia, 1996 Kladno, 1996 - 2001 Blšany, 2001 - 2003 Slavia, 2006 - 2007 VSC Debrecín, 2007 - 2008 Al Wasl, 2008 - 2010 Brno, 2010 Kladno Trenér reprezentace: 1997 - 2000 Česko "21" (asistent), 2000 - 2002 Česko "21", 2002 - 2006 Česko (asistent), 2011 Kazachstán Úspěchy: 2002 mistr Evropy s týmem Česka "21", 2007 mistr Maďarska s Debrecínem |
Červnová kvalifikační výhra nad Ázerbájdžánem se nejspíš slavila hodně bouřlivě.
Byla to nádhera. První body v kvalifikaci, navíc vybojované na velkém rivalovi. Dali jsme v kvalifikaci vůbec první góly, tenhle zápas prostě vyšel. A i když variant ve zbývající podzimní části kvalifikace je pořád ještě moc, podle mě bude ten náš zářijový zápas v Ázerbájdžánu pro konečné pořadí klíčový.
Zatím máte s kazašskou reprezentací na kontě tři zápasy: remíza v přípravě s Běloruskem, očekávaná kvalifikační prohra v Německu a důležité vítězství s Ázerbájdžánem.
V únoru při té přípravě s Běloruskem v turecké Antalyi postavili tým ještě moji asistenti, protože jsem k mužstvu sotva nastoupil. Do Turecka jezdí v zimní přestávce skoro všechny kazašské týmy, takže svaz tam vyhradil deset dnů i pro soustředění národního mužstva, což jsem uvítal. V Německu jsme moc šancí neměli, ale po tomhle zápase jsem zariskoval a udělal v základní sestavě na Ázerbájdžán osm změn. A risk vyšel, například autor obou gólů Gridin z Tobolu Kostanaj hrál za národní mužstvo poprvé.
Co ještě vám během půlročního angažmá zatím vyšlo?
Každopádně se zlepšila kondice. Národní mužstvo vesměs mívalo horší druhé poločasy a to teď už neplatí. Velký podíl na tom má český kondiční trenér Daniel Hejret, který je s námi na soustředěních a při zápasech. To samé se týká lékaře a fyzioterapeuta Miloše Barny, kterého znám ještě u dob, kdy dělal ve Slavii. A s brankáři mi stejným způsobem pomáhá slovenský asistent Kristián Barbuščák. Další dva asistenti jsou místní, stejně jako reprezentační manažer.
Na podmínky pro práci si tedy nejspíš stěžovat nemůžete.
To v žádném případě. Reprezentace tu má obrovskou podporu a svaz pro ni dělá první a poslední. O srazu během únorového soustředění ligových týmů jsem už mluvil. Teď nás čeká ve středu 10. srpna přípravný zápas se Sýrií a reprezentační sraz je už o týden dřív. Zrovna tak když hrajeme v pátek kvalifikaci, víkend předtím už se liga nehraje a na týdenním soustředění je prostor nejen pro speciální přípravu, ale je i čas na doléčení zraněných. Právě na těchto srazech mohou na hráče užitečně působit jak kondiční trenér Hejret, tak i lékař a fyzioterapeut v jedné osobě Barna.
Jak kazašské reprezentanty sledujete?
Většina hraje kazašskou první ligu a jen tři jsou v zahraničí, dva ve druhé německé lize a jeden má teď přestupovat z ruského Soči. Takže většinou na zápasy létám, třeba na zápas Aktobe - Astana, na kterém jsem nedávno byl, to je z Astany přes patnáct set kilometrů. A tam jsem viděl v akci dvanáct reprezentantů. Ještě o něco dál je to do Almaty, ale třeba do Karagandy je to autem jen přes dvě stě kilometrů. Právě ve čtvrtek jsem tam byl na předkole Evropské ligy, když domácí Karaganda vyhrála 2:1 nad irským St. Patrickem. Jinak mám k dispozici DVD ze všech ligových zápasů, takže přehled mám o každém hráči.
Kde národní mužstvo hraje domácí zápasy?
V Astana Areně pro pětatřicet tisíc diváků, která má zatahovací střechu a umělou trávu. Přitom ten umělý povrch už není žádnou zvláštností, tahle tráva se pořád vylepšuje, takže už to není tak velký rozdíl od přírodního trávníku. A je to vhodné i z praktického hlediska, protože zimy tady bývají kruté. Ještě dvacátého března jsme v Astaně měli mínus dvacet.
A nějaké tréninkové centrum k dispozici máte?
Asi dvacet kilometrů od Astany je takzvaná báza, situovaná pod nedalekými horami. Jsou tam dvě přírodní a jedna umělá tráva a samozřejmě nechybí veškeré potřebné zázemí.
Jak v Astaně žijete?
Dostal jsem hezký byt v moderní části města, kde je spousta architektonických skvostů. Do své kanceláře na fotbalový svaz to mám pět minut autem. Astana je relativně nové město, které vyrostlo na zelené louce. A jak jsem si stačil všimnout, je ohromně čisté. V restauracích ve velkých obchodních centrech je pořád spousta lidí s malými dětmi, hodně nastávajících maminek, což také leccos napovídá o bezpečí. A na ulicích žádní povaleči nebo opilci.
Jistě jste dostal i svazové auto.
Mám k dispozici mercedes i s řidičem. S tím šoférem je to tady tak zavedené, takže já sám skoro neřídím.
A když si chcete jen tak zajet do centra?
Tak vyjdu na ulici a někoho si stopnu. Tady je to prostě takový druh městské dopravy, která tu existuje vedle oficiálních taxíků. Když třeba s řidičem jedeme na svaz, cestou na nás mávají desítky lidí. A když takhle vyrazím sám, nestojím na chodníku nikdy víc než minutu.
Co děláte ve volných chvílích?
Docela často chodím hrát tenis a taky si užívám pravidelných fotbalových mačů, při kterých na jedné straně stojíme my, zaměstnanci svazu, a proti nám zdejší rozhodčí. Než jsem přišel, tak to prý byly takové poklidné fotbálky, kdežto teď to bývá hodně vyhecované. To víte, já prohrávat nechtěl nikdy.
Jste v Astaně sám, nebo s rodinou?
Na jaře jsem tu byl sám a domů jsem se podíval dvakrát, naposled po červnovém vítězství nad Ázerbájdžánem. Mladší dcera žije s manželem a malým synem na Novém Zélandu. Za ní tam teď letí manželka a pak se konečně dostane za mnou do Astany. A starší dcera žije v Praze.
A vaše spojení s domovem?
Většinou přes Skype. A samozřejmě má skoro pořád otevřený internet. Takže z dění v Česku mi unikne máloco.
Jistě tedy sledujete i český fotbal.
Samozřejmě. Třeba u ligy na internetu moc oceňuju videa ke každému zápasu. A pokud jde o fotbal ve světě, nedávno jsem si pořídil satelit s velkým počtem sportovních kanálů, tak dlouhou chvíli mám opravdu jen výjimečně.
