Ujfaluši po letech vyběhl na trávník, na kterém se vykopal pro svět velkého fotbalu. Znovu obléct dres olomoucké Sigmy se však nechystá, jen si přijel "začutat" do Fotbalové školy Romana a Michala Hubníka. I když, kdo ví...
Po roční pauze zaviněné zraněním kolene chystá pětatřicetiletý obránce návrat. "Chtěl bych si ještě rok zahrát, samozřejmě uvidíme, co mi koleno dovolí. Ale jsem pořád optimista. Dávám si měsíc, pokud by to nešlo, pověsil bych kopačky na hřebík a zvažoval další varianty," vysvětlil rodák z Rýmařova.
V jakém stavu tedy je vaše koleno?
Není na tom špatně, je potřeba trochu posílit sval, který není tak silný jako na druhé noze, protože přece jen proběhly dvě operace. Ale začínám i trochu pracovat herně. Samozřejmě je potřeba si zvyknout na bolest, která tam bude plus minus pořád, protože chrupavka je odrovnaná. Musím koleno naposilovat co nejvíce, aby byla bolest co nejmenší. Teď mám dvoufázové tréninky. Dopoledne dvě a půl hodiny sám - běhám, posiluju, jezdím na kole a odpoledne mám bývalého kondičního trenéra národního týmu Aleše Kaplana, který mi pomáhá s rehabilitací.
Tomáš UjfalušiNarodil se 24. března 1978 v Rýmařově a v tamní Jiskře začínal svou fotbalovou kariéru. Už ve třinácti letech přestoupil do Sigmy Olomouc, v jejímž dresu si připsal sto ligových startů, než v roce 2000 přestoupil do německého Hamburger SV. Na čtyři úspěšné roky v Německu navázal ve Fiorentině, za kterou do roku 2008 stihl odehrát 123 utkání v Serii A. Jeho další kroky zamířily do španělského Atlético Madrid s nímž vyhrál Evropskou ligu a následně i Superpohár. V roce 2011 odešel do Galatasaray SK, v jehož dresu hned v prvním roce získal turecký titul. Pak ovšem v tréninku přišlo zranění kolene, ze kterého se dostával celou další sezonu. Ve všech klubech vždy hrával v základní sestavě a působil jako kapitán nebo jeho zástupce. V reprezentaci debutoval v roce 2001 a odehrál za ni 78 zápasů, v nichž vstřelil dvě branky. |
Máte představu, kde byste měl hrát?
Nemám. Mému manažerovi Daliboru Lacinovi jsem řekl na rovinu, že teď nemá cenu se o tom bavit. S Galatasaray jsme se dohodli, že bude lepší spolupráci ukončit, přípravu totiž začínají prvního a to bych nestihl. Uvidím, jak na tom bude koleno, a pak se rozhodnu, jestli budu hrát někde v zahraničí. Ale abych pravdu řekl, ne snad, že bych byl starý na evropské týmy, ale po roce už není chuť vrátit se zpátky do velkého fotbalu. Spíš bych volil variantu Saudské Arábie, možná by připadala v úvahu i česká liga. Pokud bych byl zdravý.
Jak se vám bude loučit s Istanbulem?
Těžko. Mrzí mě to strašně moc, protože jsem v Galatasaray měl ještě opci na další rok, ale ta platila v případě patnácti zápasů. Věřím, že i kdybych jich odehrál třeba jen pět, tak by měli zájem. Kdybych se vrátil koncem dubna a odehrál dva tři zápasy, tak bych smlouvu stoprocentně měl, už jsem se o tom bavil i s trenérem. Ale chápu to riziko, devět měsíců být zraněný, pak nenastoupit do přípravy... Je to tedy logické. Půjdu se normálně rozloučit, poděkuju za dva tituly a jeden Superpohár. Jsem spokojený, šel jsem do Turecka s tím, abych získal ligový titul, který jsem ještě neměl, a mám dva.
Nemá ten druhý pro vás menší cenu, když jste u něj nemohl být na hřišti?
Má, ale zaplať pánbůh, že jsem odehrál alespoň dva zápasy. Udělali jsme z nich čtyři body, tak dobrý.
Dřív jste tvrdil, že do české ligy se nikdy nevrátíte. Co změnilo váš názor?
Je to pravda. Plánoval jsem skončit venku v sedmatřiceti, a pokud bych ještě hrál tento rok v Istanbulu, ukončil bych tam kariéru. Nechci končit tak, že jsem byl rok zraněný jako Jankul (Marek Jankulovski - pozn. red.). Ale ten měl samozřejmě za sebou dvě operace, a pokud by se mi stalo něco jako jemu, udělám to stejně. Když koleno bude fit a budu se cítit, tak varianta Česka pořád je. Neříkám, že podepíšu, ale budu nad tím přemýšlet.
Jak se vám líbila rozlučka Marka Jankulovského?
Tak tomu se nejspíš nikdo nevyrovná. Mohlo by se to podařit Barymu (Milanu Barošovi - pozn. red.), přece jen taky trávil spoustu let v zahraničí a má spoustu kamarádů. Bude záležet, zda se mu podaří svolat celý národní tým, jako se to povedlo Markovi. A to bude těžké. Lidi museli být nadšení, my taky. Jen škoda, že jsem si to nemohl užít víc herně. Teď už by to šlo.
Kdysi jste si chtěl na stará kolena zahrát ve Spojených státech. To už neplatí?
Vzhledem ke zranění jsem trávil spoustu času v České republice a byl jsem hodně na blízku dceři Kačence, tak to už nepřipadá v úvahu. Je to velká dálka, malá začíná chodit do druhé třídy a ochudil bych se o to, abych ji vídával. Preferoval bych tedy něco jiného. Dubaj přece jen je trochu blíže.
Takže když byste si měl vybrat mezi arabským světem a českou ligou?
Bude to Arábie, protože přece jen je tam pěkné počasí, člověk může hrát dopoledne golf a odpoledne trénovat. Ale pro nás obránce to tam není tak lehké, protože jestli tam někdo odchází, tak jsou to většinou útočníci a defenzivní hráči.
Máte informace, jestli se nějaký český klub už ozval?
Nikdo mě doposud nekontaktoval, a pokud měl někdo zájem, tak jednal s Daliborem Lacinou. Já jsem mu říkal, že nechci o ničem vědět. Až dám zelenou, tak se to může rozjet. Měsíc by měl stačit.
Dovedete si představit, že by to byla Olomouc?
Představit si to dokážu. Uvidíme. Mám tu známého kouče, tak se s ním o tom trochu pobavím. (trenérem Sigmy je bývalý Ujfalušiho spoluhráč Martin Kotůlek - pozn. red.)
Jaké to bylo zakopat si znovu na Andrově stadionu?
Prožil jsem tu krásné roky, začal jsem tu s fotbalem od osmé třídy. Vždycky se sem rád vracím, jak s nároďákem, tak teď.
