Cítíte, že vzhledem k situaci, v jaké reprezentace je, bylo hodně důležité přijet?
Nerozlišuju to. Situaci si uvědomuju, ale přijedu vždycky rád. Nevím, kolik mám ještě před sebou zápasů, každý už může být poslední. I proto jsem tu. Dostali jsme se pod tlak, potřebujeme vyhrát, ale věřím, že nám to nesváže nohy.
Tým se mění. Jaké to je, vidět na každém srazu nové tváře?
Přirozený proces, který časem přijde všude. Tady se to očekávalo: už během Eura jsem věděl, že někteří skončí. Tým byl stabilní, teď trenér musí hledat. Může to trvat dva tři roky, nemáme základnu jako třeba Belgie. Přitom když jsem v reprezentaci začínal stabilně hrát, dali jsme právě Belgii 3:1. Teď postaví dvě jedenáctky, mají top hráče. Pozitivní je, že naše jedenadvacítka postoupila na Euro, od toho se můžeme odpíchnout. Ale práce je hodně, ti kluci začínají.
Zlepšují se?
Někteří třeba předvádí výborné výkony v klubech, ale přijdou do reprezentace a mají svázané nohy. Každý taky dozrává jinak: někdo je na vrcholu ve čtyřiadvaceti, jiný později. Kvalitu vidím, ale zkušenost nenahradíte. Nemáme hráče, kteří by ve dvaadvaceti hráli za velké týmy a rozhodovali zápasy.
Jako když jste v národním týmu začínal vy?
Tak. Já si ty začátky užíval, chodil jsem mezi kluky, kteří hráli za AC Milán, Juventus, Chelsea. Vedle nich se roste lehce. Ale tahle generace je pryč, nemůžeme se ohlížet. Stejný problém máme i v hokeji, musí se nastavit nějaký řád. Když to jde v Belgii a v Portugalsku, proč ne u nás? Je potřeba nastavit nějaký proces, součástí toho můžou být třeba akademie. Časem to může fungovat.
Ale zabrat je potřeba hned. Proto kouč Jarolím zkoušel přemluvit k návratu střelce Lafatu.
Já bych mu volal taky! Známe se od mých dvanácti let a když jsem koukal, kdo dal ve starší kategorii góly, bylo tam vždycky: Lafata, Lafata, Lafata... On je střelec, takové hráče potřebujete. Kdyby si ho Sparta nechala další tři roky jen na domácí zápasy, stejně dá za sezonu deset gólů. Na hřiště jde umřít, mladí by si z něj měli vzít příklad. Kdyby tu byl, nebojím se říct, že v těch dvou zápasech, kdy jsme remizovali, by nějaký gól dal. Pomohl by.
Nezkusíte ho přemluvit vy?
Asi by mi k tomu řekl svoje, radši půjde střílet ptáky do lesa... Ale vážně: Lafi je pohodář a už delší dobu říkal, že po Euru chce skončit. Kdybych ten telefon zvedl, asi by byla odpověď rychlá. Spíš by mě lákal, abych šel do lesa s ním. Nepřemluvil bych ho, není šance. Když člověk jednou něco ukončí, asi by u toho měl zůstat. Ale přál bych si, aby tu byl.
