Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Plno změn, nula bodů. Je na nás enormní tlak, říká Sivok o Bursasporu

PODEPSÁNO. Tomáš Sivok v dresu svého nového zaměstnavatele po podpisu smlouvy s Bursasporem. Vlevo hráčův manažer Jiří Müller, vpravo jeho turecký spolupracovník Erdil Arpaci. | foto: Jiří Müller

1 2015
Že ho čeká padesátý reprezentační start, to fotbalový stoper Tomáš Sivok ani nevěděl. V tureckém Bursasporu řeší v poslední době jiné starosti: učí se jména nových spoluhráčů, protože kádr jeho týmu se během pár týdnů skoro kompletně proměnil.

Když na začátku léta vyměnil Besiktas za Bursaspor, těšil se, jak s týmem zaútočí na poháry. Realita je zatím jiná: Sivok a spol. jsou po třech kolech v lize předposlední, ještě nezískali ani bod.

„Týden před ligou odešlo pět hráčů a během tří dalších týdnů přišlo devět nových. Příchody se zastavily na čísle patnáct, ještě chtějí přivést nějakého záložníka z Lutychu,“ líčil zkušený obránce v pondělí na reprezentačním srazu před zápasy s Kazachstánem a Lotyšskem.

Pak asi není divu, že se Bursasporu nedaří.
Je to takové rozkoukávání. Tým je nový a souhra zatím skoro nulová. Jsou tam velká okna, pořádně nevíme, co hrajeme. Jeden týden přišli Dzsudzsák a Stoch, pak jeden Peruánec, den před zápasem Japonec z Herthy Berlín, De Sutter z Brugg... Prostě máme prakticky nový tým.

V týmu je plno národností, jakým jazykem se domlouváte?
No, různě. Je tu Chilan, který hrál v Parmě, ten skoro neumí anglicky. Takže s ním mluvím spíš italsky, ještě si něco pamatuju. Peruánec chudák neumí anglicky vůbec, jen španělsky, což zase moc neumím já. Máme překladatele, ale spíš je to o tom, abychom se domluvili na základních věcech, na hřišti už pokynů tolik není.

Proč turecké kluby dělají v krátké době tolik změn?
Nově je volnější kvóta pro cizince, takže všechny turecké týmy teď nakupují ve velkém. Navíc na naše hráče přišly opravdu dobré nabídky. U nás snad z loňského kádru zůstali v základní sestavě jen dva hráči, takže je to hodně náročné. První dvě nebo tři kola jsme hráli vlastně bez ofenzivních hráčů, protože čtyři kluci odešli do Fenerbahce. Křídla musela hrát levého a pravého beka, útočník šel do zálohy. Je to trochu chaos.

V obraně tolik změn nebylo?
Tam to je celkem konsolidované. Přišel vlastně jen jeden Peruánec, Luis... Ani nevím, jak se jmenuje příjmením. Když přijde tolik hráčů, stačíte si před zápasem zapamatovat jen křestní jméno. Zvlášť když přijdou Španělé nebo hráči z Jižní Ameriky - ti mívají třeba šest jmen. Ale jinak obrana funguje. Vedle sebe mám stopera, který se dostal do nároďáku a je to jeden z nejlepších středních obránců, s jakým jsem kdy hrál.

Čtyři hráči ke konkurentovi z Fenerbahce - jak to nesou fanoušci?
Třeba bývalý kapitán Volkan Sen si přestup doslova vytrucoval, už tu prostě být nechtěl. Ten až se vrátí, tak to asi nebude mít jednoduché. Odešel tam i Fernandao, loni nejlepší střelec týmu, nebo Ozan Tufan, jeden z největších talentů. To asi fanoušci respektují, chápou, že přišly dobré nabídky. Ekonomika je důležitá, klub prostě potřebuje z něčeho žít. Navíc loni měl problémy s finanční fair-play, teď to musel zkorigovat.

Už je kádr uzavřený?
Snad už jo. Přestupové období končí, snad už se to stabilizuje. I když pro souhru není moc dobré, že nás asi osm nebo devět hned zase odjelo na nároďák. Trenér asi zase nebude mít moc času na tom zapracovat. Nevyšel nám začátek a není moc příjemné, když někdo přijde, jde na jeden trénink a pak hned na zápas. Nezačali jsme dobře, takže je na nás teď velký tlak. Fanoušci sice chápou, že změn bylo hodně, ale už je třetí kolo ligy a je načase, abychom začali sbírat body.

Před sezonou se přitom mluvilo o tom, že Bursaspor bude hrát o poháry.
Vzhledem k posilám, které přišly, se ani teď nic jiného nečeká. Ale začátek jsme opravdu nechytli, takže je před námi hodně práce. Musíme si říct, co kdo bude na hřišti dělat, zpětně ze sestřihů zápasů vidím, že je hodně věcí, na kterých budeme muset pracovat. Ale liga je dlouhá, ještě je čas, abychom se sehráli.

Když jste po sezoně do Bursasporu šel, tým ještě vypadal úplně jinak. Co říkáte tomu, jaké změny se na poslední chvíli udály?
Klub funguje skvěle, nejsou žádné problémy. Máme nádherné nové tréninkové centrum, za čtrnáct dní máme otevírat nový stadion, získali jsme kvalitní hráče. Chybu vidím jen v tom, že ti noví kluci přišli až ve chvíli, kdy už se rozjížděla liga. Tím pádem nebyl čas se sehrát. Z přípravných zápasů jsme najednou zůstali v sestavě tři nebo čtyři.

V čem je na hřišti největší problém?
Každý má z předešlého klubu nějaké návyky a najednou na hřišti dva dělají tohle, tři zase něco jiného... Je to obrovsky těžké. Bude záležet na trenérovi a na nás, abychom to dali co nejrychleji do kupy. Myslím, že ještě tak tři týdny budeme potřebovat, ale během nich už musíme nějaké zápasy zvládnout.

Nemáte strach, že když se to nepovede, soupeři vám hned na začátku utečou?
To mám (úsměv). Bojím se i o trenéra, aby to neodnesl. Tlak je enormní, teď navíc bude klub otevírat nový stadion, takže se ještě zvýší. Utečou jedno nebo dvě kola a nikdo nebude brát ohledy na to, že je tým krátce pospolu. Na to v Turecku není čas.

Taky nedáváte moc gólů - za tři zápasy v lize jen jeden...
Je to dost tristní bilance. Dozadu jsme jakž takž fungovali, vždycky jsme dostali třeba nějaký hloupý gól z rohu, ale jinak to šlo. Dopředu kvalita chyběla, teď ale přišli ti noví hráči, kteří to snad zvednou.

Také v reprezentaci máte hodně nových spoluhráčů, kouč Vrba musel kvůli absencím povolat několik nováčků. Bude to komplikace?
Částečně určitě ano - zkušenosti se dají těžko nahradit. Na druhou stranu, je tu nový elán, ti kluci mají šanci ukázat, že na to skutečně mají. Zápasy v předkolech Evropské ligy jsem neviděl, ale bavil jsem se s trenérem a říkal, že všichni hráli velice dobře. I díky nim jsou tři české kluby v Evropské lize, což se nikdy dřív nestalo. Mělo to ohlas i v Turecku, ptali se mě na Liberec, zaujal je i Jablonec, který hrál vyrovnaně s Ajaxem. Kluci určitě kvalitu mají, je jen otázka, jak to zvládnou psychicky. Přece jen je něco jiného hrát dobře v klubu a pak v nároďáku. Bude to pro ně oříšek: jsou hráči, kteří to už odmala vyhledávají a jiní, kteří to zvládají hůř. Doufám, že teď máme víc těch, kteří to zvládnou. Já jim věřím.

Budete s nimi vy jako jeden ze starších mluvit?
Určitě. Je nás tu pár zkušenějších: Lafi, Čechíno, Limba. Máme už něco odehráno, takže se jim budeme snažit pomoct. Určitě na ně nikdo nebude házet velkou zodpovědnost, že to celé stojí na nich. Kvalitu od nich očekáváme, ale nechceme je svazovat tím, že by měli třeba nahradit Rosu.

Co čekáte od čtvrtečního soupeře, Kazachstánu?
Doma sice byli na umělé trávě pohyblivější, ale my jsme to zvládli výborně, hlavně začátek. Teď asi budou chtít bránit a čekat na protiútok, pro nás to bude těžké. Moc takové zápasy nemám rád, protože všichni se tlačí dopředu a vzadu vznikají okénka. Asi to bude těžší než venkovní utkání. Bude to o nás, jestli dokážeme brzo vstřelit gól.

Jaký výsledek by vám při jubilejním padesátém reprezentačním startu udělal radost?
Jakékoli vítězství, klidně 1:0. Potřebujeme body a je jedno, jestli vyhrajeme o gól nebo o čtyři. Lidi možná očekávají, že zvítězíme vyšším rozdílem, ale my to hlavně chceme zvládnout bodově. Ať to nemusíme honit v posledních dvou zápasech, to by mohlo být peklo.

Cokoli jiného než šest bodů v by z příštích dvou utkání bylo zklamáním?
Uvidíme podle průběhu. Může se stát, že vám zápas nesedne a pak jste rádi za bod. Navíc teď se kádr opravdu trochu změnil, je to podobné jako v Burse - žádný čas na rozkoukání. Ale jeden rozdíl vidím: čeští kluci při tréninku hrají s velkým nasazením, zatímco v Turecku jsou třeba hráči techničtější, ale kolikrát takoví línější. S těmi českými návyky jde všechno snáz, kluci se rychleji přizpůsobí. Doufám, že to zvládneme.

Musíme napravit, co jsme sami pokazili, říkají další reprezentanti:

Vás v minulé sezoně trápil poraněný stehenní sval. Teď zdraví drží?

Jo, absolvoval jsem celou přípravu. Chci poděkovat panu profesoru Kolářovi, že mi asi zachránil kariéru. Změnil mi vložky v botách a ukázalo se, že to pomohlo. Doktor v Besiktasi mi do nohy píchal dvacet injekcí a nic se nezměnilo, pan profesor mi dal jednu, změnil vložky... A za čtrnáct dní jsem hrál.

Opravdu to bylo tak snadné?
Ano. A byl jsem z toho pak i trochu smutný, že se to nevyřešilo mnohem dřív. Že mohl v Besiktasi pracovat takový doktor, který se na to díval spíš jako zvěrolékař. Každý může udělat chybu, ale nebyl jsem jediný, kdo s ním měl problémy. Už tam sice skončil, ale jsem každopádně rád, že jsem od něj pryč. Byl to nejhorší člověk, jakého jsem ve fotbalovém prostředí potkal. Pan profesor Kolář mě zachránil, nemusel jsem ani podstupovat žádný zákrok a vlastně se to srovnalo skoro samo. Za to jsem rád.

Nemáte teď z doktorů trochu strach?
Respekt má člověk vždycky. Ale v Burse nejsou problémy. Třeba Tomáš Necid má teď nějaký zánět v těle, takže doktoři od nás s panem profesorem komunikují. A on sám mi říkal, že je to úplně jiná úroveň, mnohem lepší spolupráce. Nejsou arogantní, dá se s nimi dohodnout na dalším postupu. Je fajn, že to takhle funguje.







Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze