Při sledování zápasu Česko - Dánsko (2:4) na nedávném mistrovství Evropy fotbalistů do 21 let zaujala Rosického jedna taktická záležitost.
„Soupeř zahrával kop od brány, stopeři si stoupli naširoko a naši kluci jim naznačili, že je budou napadat, ale oni to stejně rozehráli. Naši vybojovali míč - od českého týmu to bylo velice dobré, sice z toho nic nebylo, ale alespoň to byla zakončená akce. Co následovalo? Další kop od brány, stopeři naširoko a znovu stejně rozehrané... U nás už bychom slyšeli ́kopni to hned pryč ́. Podpora kreativity u nás zkrátka asi není taková jako jinde,“ popisoval Rosický.
A to byl zápas „jen“ proti Dánsku. Ještě větší rozdíl byl třeba proti Německu (0:2), které nakonec celý šampionát vyhrálo.
Rozhovor |
„My jako Češi dokážeme udělat tým jako takový. Naši kluci hrajou dobře týmově, bojujou jeden za druhého, ale pak vidíte Němce, kteří mezi sebou můžou mít i nějaké problémy, ovšem individuálně jsou na výši. V individuálních schopnostech prostě zaostáváme.“
Je to logické povzdychnutí. Rosického styl byl vždycky založený právě na kreativitě, neotřelých nápadech nebo překvapivých přihrávkách. Hráči podobného ražení nyní v Česku chybějí. I když...
Vzniká nová reprezentace, složená právě z talentovaných mladíků. Třeba 21letý útočník Patrik Schick už prorazil v Itálii a v nejbližší době by měl stvrdit přestup do slavného Juventusu Turín.
„Jenomže teď každý čeká, že přijede a každému soupeři dá dva góly. Vůči tomu klukovi je to strašně nefér. Nemůže být připravený. Chybějí mu zkušenosti z reprezentačních zápasů, které jsou úplně jiné. To se prostě projeví. Vzpomínám si na Milana Baroše. Ten rok nebo dva nastupoval jako náhradník až v průběhu zápasů. To mu pomohlo, takže začlenění bylo plynulé. Chtít po jedenadvacetiletém klukovi, aby nás spasil, není fér. Tak to prostě nefunguje,“ přemítal Rosický.
A pokračoval: „Reprezentaci samozřejmě stále sleduju. Jasně, výsledky nejsou dobré, ale trenér Karel Jarolím to nemá jednoduché, protože skládá nový tým. Špatně se to hodnotí, protože těm mladým chybějí zkušenosti. A co si budeme povídat, hrát za reprezentaci je prostě něco extra. Kluci potřebují odehrát co nejvíc zápasů, aby se v nároďáku otrkali.“
Když má čas, zajde se Rosický podívat na vyrůstající fotbalisty. Třeba na sparťanské mladíky. A tak si za rok udělal obrázek o stavu českého fotbalu. Do podrobností však kromě zmíněných příkladů zabíhat nechce. „Zatím jsou to jen jednotlivé postřehy. Zeptejte se za rok, třeba budu vědět víc.“
Neznamená, když sleduje své následovníky a přemýšlí o nedostatcích ve hře, že ve 36 letech přemýšlí o kariéře trenéra?
„Nejsem si jistý, že mě bude bavit zrovna trenéřina. Ale něco mě bavit bude... Víc o tom teď nemá smysl mluvit, protože chci ještě hrát. No a potom můžu třeba založit kapelu, to by mě taky bavilo,“ dodal s úsměvem nadšený kytarista, který si už zahrál i se Třemi sestrami.
