Když ho v závěrečných dvou podzimních kolech Národní fotbalové ligy posadil nový trenér Martin Pulpit na lavičku náhradníků a nechal ho tam až do poslední minuty, tušil, že jeho dny ve fotbalovém Zlíně jsou sečtené. Přesto zkušeného záložníka Tomáše Polácha předčasný konec na Letné zarmoutil.
"Věděl jsem, že k něčemu takovému může dojít. Člověk je na to připravený, ale když se to stane, je to hodně nepříjemné," říká 36letý Polách o svém vyhazovu.
Zatímco pro Skácela, Křečka a Kalivodu byl nepostradatelným hráčem, Pulpit mu sdělil, že pro něho nemá v mužstvu místo.
"Řekl mi, že chce hrát jiným způsobem a pro mě by v něm nebylo uplatnění," povídá Polách, jemuž sice chybí rychlost, svým fotbalovým myšlením však tenhle nedostatek bohatě nahrazuje. "Mrzí mě, že jsem nedostal šanci. Ale tohle k fotbalu patří."
Ještě více ho mrzí, že se loučí, aniž by splnil svoji misi: "Zlín se chce vrátit do první ligy a já bych mu v tom chtěl pomoci," povídal, když před dvěma a půl lety přicházel ze slovenské Dubnice jako velká posila.
Proč se po všech stránkách zajištěnému klubu dlouhodobě nedaří naplnit postupové ambice?
"Těžká otázka. Hráči jsou tady kvalitní, na druhou ligu nadstandardní. Jenže jsme vždycky zvládli jenom část sezony," vysvětluje opakovaná selhání.
Ze Zlína odchází v době, kdy se třese o svoji druholigovou existenci. "Klukům přeji, aby se co nejrychleji zachránili. Věřím, že se tým zvedne. Už to bylo vidět v závěru podzimu, kdy trénovali jiným způsobem," oceňuje přínos náročného kouče.
Pulpitovo ne mu chuť do fotbalu nesebralo. "Chci pokračovat. Cítím, že mám na to, abych některému mužstvu pomohl," věří odchovanec Brumova, který odehrál v české nejvyšší soutěži 268 zápasů za Slovácko a Brno. Kam povedou jeho další kroky, zatím netuší. "Nějaké kontakty už se odehrály. Všechno je však hodně čerstvé. Ale půjdu jenom tam, kde se budu cítit dobře a kde uvidím, že mě skutečně chtějí."
Polách nevylučuje ani zahraniční angažmá, že by si třeba vydělával na stará kolena eura v rakouských nižších soutěžích, však moc reálně nevidí.
"Chci pokračovat. Cítím, že mám na to, abych některému mužstvu pomohl. Nějaké kontakty už proběhly."
"Dokážu si představit všechno, ale už se mi docela zajídá dojíždění. Do Zlína jsem jezdil z Brna každý den sám a to mi vadilo čím dál tím více," svěřuje se Polách.
Jeden sen na sklonku kariéry ještě má – opět se sejít v jedné kabině s Janem Trousilem. Se svým kamarádem hráli ve Slovácku, Brnu i Dubnici. Poláchovi se tohle přání může splnit. Trousil začal podzim v prvoligovém Slovácku stejně jako on ve Zlíně s kapitánskou páskou, v říjnu však vypadl ze základní sestavy a už se do ní nevrátil.
"Bavili jsme se o tom spolu, máme to propojené. Na některých zápasech Slovácka jsem byl a také od známých vím, že hraje dobře a je pořád platný. Trenér ale rozhodl, že tým potřebuje změnit," dodává Polách.
