Loňská sezóna Necidovi nevyšla. Ačkoli byl spolu s Milanem Škodou jediným reprezentačním střelcem na červnovém Euru, vypadl v září ze sestavy tureckého Bursasporu. Ne a ne se dostat zpátky. A tak šel na jaře hostovat.
Legia Varšava ho vítala s nadšením, v prvním zápase přihrál na gól, ale pak se zranil a v polské lize skončil s bilancí jediné branky v šesti utkáních.
„Vyhrál se tam titul, ale z mé strany to bylo neúspěšné,“ ví Necid, jenž do Slavie na hostování přichází už podruhé.
„Tenkrát se málem sestoupilo, to bylo nepříjemné,“ vzpomíná na bláznivé časy na jaře 2014, kdy Slavii pomáhal pod nizozemským koučem Alexem Pastoorem. „Ale to bylo před třemi lety, věřím, že jsme někde jinde a že už se to nevrátí.“
Sportovci ten výraz neslyší rádi, ale přesto: je pro vás návrat do Slavie jakýsi nový start?
Dá se to tak říct. V Polsku byl začátek dobrý, ale zranil jsem se a už jsem se do sestavy nedostal. Právě proto mám velkou, opravdu velkou motivaci ukázat, že góly umím dávat a že na to mám, že se můžu dostat zpátky do reprezentace. Netěší mě, že jsem z ní vypadl.
Jak se rodil váš příchod do Slavie?
Seběhlo se to strašně rychle. Do čtvrteční půlnoci jsem nevěděl, že sem půjdu. Pak zazvonil telefon, pan Tvrdík se ozval. Byl jsem rád, že to takhle rychle dopadlo.
Přišel jste těsně před uzávěrkou soupisek pro základní skupiny Evropské ligy. Neměl jste i jiné nabídky?
Měl, z Holandska i z Turecka. Řešilo se to, ale všechno jsem oželil kvůli Slavii.
Sondovala Slavia situaci už v průběhu léta?
Slyšel jsem, že jsem na nějakém listu s ostatními útočníky, ale pak už jsem v to ani nedoufal.
Máte za sebou první trénink, už jste s koučem Jaroslavem Šilhavým rozebírali vaši roli v týmu?
Ještě ne, jen jsme se pozdravili a přivítali. Na to ještě bude dostatek času.
Jak vás vítala kabina? Musel jste třeba zpívat, jak bývá zvykem v jiných zemích?
Trenér se mě ptal, co se dělalo v cizině. Tam se nic nedělalo, takže doufám, že tady zpívat nebudu. To by nedopadlo dobře.
Stíhal jste Slavii sledovat, když jste byl v zahraničí?
Slavii jsem sledoval pořád, fandil jsem jí. Snažil jsem se sledovat každý zápas. Jsem rád, že to minulý rok takhle vyšlo. Obhajoba je vždycky těžká, ale věřím, že na ni máme sílu.
Proti minulé sezoně Slavii čeká podzim v pohárech, základní skupina Evropské ligy.
Je to šest zápasů navíc, ale skupina je hratelná. Vzdálenosti jsou dlouhé, ale to se nedá nic dělat. Šance tam je, ale musíme podávat ještě lepší výkony než v lize.
Na cestování jste zvyklý, působil jste v Rusku, v Řecku, pak také v Nizozemsku, Turecku a naposledy v Polsku. Co jste se tam naučil?
Z každého státu, každého týmu jsem si něco vzal. Všude se hrál jiný fotbal, v Holandsku fotbalově, technicky, v Turecku spíš na sílu. Věřím, že to využiju ve Slavii.
A z osobního pohledu? Naučil jste se něco, co jste předtím nedělal?
Naučil jsem se žít sám. A musel jsem se naučit třeba vařit. Od devatenácti jsem v cizině, takže tyhle domácí práce jsem se naučil.
V zahraničí jste pobýval sám, žena se synem zůstávali v Praze. Z vaší nové štace musejí mít radost.
Samozřejmě žena je nadšená, já jsem také nadšený, už jenom kvůli Alexovi, mému synovi. Do Turecka moc nejezdili a většinu času jsem tam byl sám. Budu s rodinou, to je super.
V Legii váš nadějný start zastavilo zranění. Zdravotně jste na tom teď dobře?
Musím zaklepat, absolvoval jsem celou letní přípravu a do zápasu jsem připravený. Jsem v plném tréninku.
Kabina se od vašeho posledního působení ve Slavii hodně změnila, znáte se s někým blíž?
Celou dobu jsem v kontaktu s Milanem Škodou, s tím si hodně telefonujeme. S Mirem Stochem jsme se potkali v Burse a v Řecku. Kdo tady ještě je... Trenér brankářů Radek Černý a Dušan Švento, to je tak všechno.
Probírali jste s Milanem Škodou po telefonu i váš příchod?
Vůbec. Až v pátek odpoledne, když jsem podepsal smlouvu, tak jsme si volali. Ptal jsem se ho, jestli je rád.
A co on na to?
Říkal, že je.
