„Ale jsme rádi, že jsme si takový zápas vůbec mohli zahrát,“ říkal. „Přišel plný stadion, když jsme dali gól na 2:3, lidi tím žili. Budeme si to navždycky pamatovat, stejně jako zápas na Hajduku a všechny další, které jsme zvládli.“
Proti Marseille to nevyšlo. Jaký byl zápas z vašeho pohledu?
Těžký, to jsme viděli všichni. Možná někdo očekával, že to bude jednodušší, zvlášť, když jsme je porazili u nich doma. Ale tady předvedli fotbal, který se teď hraje. I když byl těžký terén, snažili se hrát, byli hrozně rychlí, hned napadali. Potrestali skoro každou naši chybu.
Až ve druhé půli jste zabrali a začali dotahovat třígólovou ztrátu. Věřil jste ještě, že zápas zdramatizujete?
Trochu jsme se nadechli, dali gól z penalty, pak po jejich chybě. Ale celý zápas jsme tahali za kratší konec, brzy jsme inkasovali a když dali na začátku druhého poločasu třetí gól, bylo to už myslím bez šance. Na konci si to Marseille zkušeně pohlídala.
Do šancí se Marseille dostávala po hrubkách v liberecké rozehrávce. Co vám běželo hlavou, když jste viděl, jak spoluhráči chybují?
Bylo to trochu složitější, protože v té atmosféře nebylo na hřišti skoro nic slyšet, nemohli jsme si po těch chybách ani nic říct. Ale to je fotbal: kdyby nebyly chyby, nejsou góly. Tentokrát jsme je bohužel udělali my a soupeř nás ztrestal.
V Marseille jste měl spoustu skvělých zákroků, v domácím zápase na vás šlo asi méně střel, ale dostal jste čtyři góly. Jak to nesete?
Každý zápas je jiný. Jestli lidi očekávali, že budu chytat pořád stejně jako v Marseille nebo v Groningenu, byl to asi nesmysl. V koutku duše jsme mysleli na to, že je porazíme, ale znali jsme jejich kvalitu. Jen se potvrdilo, že takové kluby můžete porazit, ale ne porážet. Jsou úplně někde jinde, všichni v reprezentacích. Ukázali nám, jak se to má hrát, my jsme nebyli schopní vymyslet skoro nic. Situací jsme neměli tolik, abychom dali víc gólů, z minima jsme vytěžili maximum. A nebyli jsme pevní ani dozadu.
Mrzí zpětně domácí remíza s Groningenem? Kdybyste vyhráli, šli byste do posledního utkání v jiné situaci.
Mrzí i ten první zápas s Bragou, že jsme nedokázali uhrát remízu. Zpětně si to člověk všechno promítá. S Groningenem jsme dostali gól v nastavení po vymyšlené penaltě, v Braze nás okradli o gól... Ale prohráli jsme si to sami. Tyhle zápasy jsou minulost, můžeme být všichni rádi, že jsme vůbec proti Marseille hráli a měli ještě šanci postoupit. Musíme být skromní, Marseille a Braga ukázaly, že postoupily zaslouženě.
Jak jste s půlrokem v Liberci spokojený vy osobně?
Myslím, že super. Před Eurem jsem byl vlastně na dně, sestoupil jsem s Hradcem do druhé ligy. Pak jsem chytal na šampionátu a postupně jsem se dostal až do téhle pozice, která je neuvěřitelná a jsem za ni hrozně šťastný. Budu dál dělat všechno pro to, abychom v lize co nejdéle vydrželi nahoře, postoupili v poháru a měli šanci hrát takové zápasy i příští rok. Je to sice náročný program, ale hezčí, než se pět dní připravovat jen na ligový zápas. Jsem hrozně šťastný, že jsem u toho mohl být a myslím, že to můžu říct za celou kabinu.
Tušíte už, jestli v Liberci zůstanete? Je možné, že si vás pro jaro stáhne Sparta, odkud hostujete.
Jasno nemám, ale informace jsou pořád stejné: hostování je na rok, běží, platí. Myslím, že se začnu připravovat normálně s Libercem. Nemůžu to říct na sto procent, ale mám všechny indicie, že tu s klukama zůstanu. A snad budeme pokračovat v té jízdě, kterou jsme nastartovali. Jedna éra teď skončila, ale tím, že v lize jsme na čtvrtém místě, pořád bojujeme o pohárová místa. Budeme se to snažit Spartě i Plzni znepříjemnit, aby věděli, že si na Liberec musí dát pozor. Máme dobrou partu a jsem na všechny kolem sebe pyšný za to, co jsme dokázali. Jsem rád, že tady můžu být.
