Centr Kroose a přesná hlavička Hummelse rozhodly o tom, že Češi navzdory dobrému výkonu proti úřadujícím světovým šampionům body nemají. Přitom ještě v 78. minutě, kdy se z dálky perfektně trefil Darida, je pohltila euforie. I poněkud chladný Eden se v tu chvíli vzbudil. Burácel a povzbuzoval.
„Takový zápas prostě musíme dohrát do konce bez gólu. To je deset minut! Musíme tam nechat všechno,“ tvrdil český obránce Tomáš Kalas. Litoval nezvládnuté standardní situace, po které Němci v záverečných minutách udeřili.
„Chyba z nezkušenosti. Nemůžeme ten gól ale vyčítat těm, co v šestnáctce bránili. Tam jsme měli být my, stopeři, co jsme zvyklí podstupovat obranné souboje. Je to škoda, teď si můžeme tak akorát třískat hlavy.“
Proč jste tam tedy nebyli?
Šli jsme do zdi, naivně jsme si mysleli, že budou střílet. Ale měli jsme zareagovat už na ten jejich rozběh, borci tam stáli na krok od balonu. Už nevím, jak daleko od brány to bylo, ale z toho by gól asi nedali, nebo by měl Vacloš (brankář Tomáš Vaclík) velkou šanci tomu zabránit. Měli jsme na to zareagovat selským rozumem a do zdi poslat spíš útočníky, kluky z ofenzivy. Ale to se teď po zápase lehce říká...
Před rozhodujícím gólem si však možná Hummels pomohl faulem na bránícího Jankta, nebo ne? Jak jste to viděl?
Jak jsem stál ve zdi, tak jsem to neviděl. Je pravda, že Kuba není hráč, který by si tam lehnul a alibisticky vyžadoval faul, někde se to píská, jinde ne. Ale vymlouvat se na rozhodčí je dětinské. Měli jsme prostě zareagovat jinak. Takový zápas musíme zremizovat jakýmkoli způsobem.
První gól jste dostali už ve čtvrté minutě. Nebál jste se v tu chvíli, jak by to mohlo dopadnout?
Holt se to stalo, my na to museli zareagovat a zareagovali jsme dobře. Zůstali jsme věrní tomu, co jsme trénovali. Věřili jsme, že to může fungovat. Bylo štěstí, že jsme nezačali panikařit a strachovat se, že to bude nula čtyři v poločase, protože, co si budeme povídat, když dostanete ve čtvrté minutě gól, tak to tím trochu smrdí.
Prázdné sedačky v EdenuCo o návštěvě řekl Tomáš Kalas Když se v Edenu hrály státní hymny, na tribunách zůstávaly ostrovy volných sedaček. Stovky, možná tisícovka fanoušků se v tu chvíli stále tlačila před stadionem. Kvůli technickým i organizačním problémům u vstupů. „To je smutný příběh. Zaplatíte tolik peněz za lístek a pak se nedostanete na stadion včas,“ nechápal Kalas. Stadion se však zcela nezaplnil ani během zápasu, dorazilo lehce přes osmnáct tisíc fanoušků. „Co k tomu říct? Nevím, do jaké míry si může obyčejný člověk vstupenku dovolit, to je spíš na lidech, kteří rozhodují o jejich cenách. My hráči s tím nic neuděláme.“ |
Hráli jste v rozestavení na tři stopery, což je v reprezentaci novinka. Jak vám to vyhovovalo?
No, naběhal jsem se... Ale jsme za to placení, přece tady nebudu nadávat, že hraju už několikátý zápas za repre, navíc ještě proti Německu. Bylo to náročné, ale to se dá proti takovému soupeři očekávat. A co se týká toho systému, hodně jsme ho trénovali, aby v něm bylo co nejméně mezer. Na to by sice bylo potřeba daleko víc času, ale myslím, že jsme to zvládli, fungovalo to. Nevybavuju si, že bychom celkově Němce pouštěli do nějakých větších šancí.
Přestože nemáte body, výkon byl pozitivní. Co vám může dát do dalších zápasů?
Kuráž. Málokdo na celém světě si může říct, že měl více šancí než Němci - my si to říct můžeme. Sehráli jsme více než vyrovnanou partii, na hřiště se nám povedlo přenést to, co jsme chtěli, a to jsou všechno pozitiva, která nesmíme opomíjet. Nicméně fotbal se hraje na góly a my dali jeden, zatímco soupeř dva.
Pořád ještě věříte v postup na mistrovství světa? Po prohře s Německem jsou šance opět menší.
Pro nás je to jednoduché. Hrajeme ještě tři zápasy a musíme třikrát vyhrát. Dokázali jsme odehrát vyrovnanou partii s Německem, tak proč bychom nemohli přehrát i Severní Irsko? Zvlášť, když k tomu přistoupíme takhle, s pokorou a určitým respektem k soupeři. Je to kvalitní soupeř, ale doma jsme je přehrávali, jen jsme jim za boha nemohli dát gól. Takže snad budeme střílet víc jako Vláďa Darida a prolomíme to.
