„První dny v novém působišti jsou pro mě hektické. Košice znám, je to velmi nepříjemný soupeř, ale věřím, že můj návrat domů bude úspěšný,“ říká ofenzivní fotbalista, který byl předloni vyhlášen nejlepším hráčem slovenské ligy. Liberec vyráží na východ Slovenska letecky dnes dopoledne, úvodní zápas druhého předkola Evropské ligy se hraje v Košicích zítra od 17 hodin.
Je pro vás zápas s Košicemi obzvlášť motivující?
Určitě ano. I proto, že Košice vyřadily Ružomberok v semifinále slovenského poháru, takže pro mě je to dvojnásobná motivace. Ale na prvním místě je samozřejmě tým a já věřím, že s Libercem postoupíme.
Představte českému fanouškovi tým Košic.
Zakládají si na zodpovědné defenzivě a vyrážejí do rychlých protiútoků, na čarách mají rychlonohé hráče. Dá se říct, že praktikují takový zjednodušený fotbal. To je jejich silná zbraň. Vzadu to hrají na nulu a snaží se z každé pozice střílet. Nebude to lehké, ale je v našich silách postoupit.
Jak se váš příchod do Liberce zrodil?
První oťukávačky proběhly s (libereckým sportovním ředitelem) Honzou Nezmarem, který se mnou hrával v Ružomberoku. Věděl, jaká je ohledně mě situace v Ružomberoku a ptal se mě, jestli bych nechtěl jít do Liberce. Pak se to začalo řešit. Minulé úterý to nakonec dostalo finální podobu, sedl jsem do auta a vyrazil na sever Čech.
Proč už jste v Ružomberoku nechtěl pokračovat?
Klub se rozhodl, že chce omladit kádr, s námi staršími hráči přestal počítat a dal nás na transferlistinu. Jsem rád, že se ozval právě Liberec. Vím, jaký je to klub a město. Dohodli jsme se rychle, pak se domluvili i majitelé a jsem tady.
Jaký byl váš hlavní argument pro Liberec?
Určitě Honza Nezmar, se kterým se znám, a samozřejmě trenér Slovák, který mě do týmu chtěl. Třetí věc byla určitě Evropská liga. To je pro mě velká výzva, ještě nikdy jsem ji nehrál. Když se v ní objevil Ružomberok, byl jsem zrovna zraněný. Doufám, že splním důvěru všech v klubu a budu pro mužstvo prospěšný.
V kabině se musíte cítit jako doma. Po letních příchodech je tu velká slovenská enkláva.
To máte pravdu. S brankářem Lukášem Hroššem se znám hrozně dlouho, hráli jsme spolu za slovenskou reprezentaci. V lize jsem nastupoval proti Kolárovi, Obročníkovi a dokonce i proti trenérovi Slovákovi.
Jak jste prožíval svou libereckou premiéru v generálce proti polskému Lubinu?
První dny jsou pro mě dost hektické - zdravotní prohlídky, noví spoluhráči. Byl jsem rád, že jsem se dostal na hřiště a trochu se oťukal s novými spoluhráči. Máme ještě pár dní na to, abychom se víc sehráli.
Jaká je vaše nejoblíbenější pozice na hřišti?
Dva roky jsem v Ružomberoku hrál podhrotového hráče nebo pravé křídlo. Pod hrotem mi to sedí nejvíc, ale trenér mě zná a kam mě postaví, tam se budu snažit plnit jeho úkoly.
Berete přechod do Liberce jako další krok vzhůru v kariéře?
Jasně. Přišel jsem sem kvůli sportovní stránce a mám na to tady výborné podmínky. Po dlouhých letech jsem nastoupil v novém dresu, mám příjemné pocity a věřím, že mě čekají ještě příjemnější. Chci se svými výkony libereckému klubu odvděčit za to, že mě koupil.