Zenit Petrohrad skončil druhý v ruské lize, která o víkendu skončila. Petržela a jeho česká družina si užívá největší úspěch klubu od roku 1984, kdy nádherné město nad řekou Něvou slavilo titul. První a poslední v historii.
"Teprve tady vím, jak vypadá profesionální fotbal. Porážka se nepřijímá, to má šest milionů lidí smutek," tvrdí Petržela.
Příliš jste neprohrávali a skončili hned za CSKA Moskva. Už vám fanoušci postavili sochu, jak vám to před pár týdny slibovali?
Byl to jen vtip, ale co se tady děje, jsem v životě nezažil. Všichni mi děkují za kamándu, kam se hnu, tam se podepisuju.
Čím jste si fanoušky tak získal?
Asi chodím slušně oblečený. A nesedím na lavičce jako pařez. Jsem trochu šašek a žiju s mančaftem. Když jsme prohráli 1:7 na hřišti Dynama Moskva, šel jsem před naše schlíplé fanoušky a zatleskal jim.
Co oni na to?
Někdo to vzal jako hrdinství, někdo mi zřejmě nadával. Hned pak jsem si v televizi objednal hodinový přenos a šel to vysvětlit celému Petrohradu.
Co jste mu říkal?
Vzal jsem ten výbuch na sebe. Kdybych tehdy věděl, co vím dneska... Že náš kapitán s útočníkem Keržakovem byli do čtyř na diskotéce, že brankář Čontofalský měl druhý den letět domů a hlavu už měl v letadle. Nepostavil bych je. Lidi nám odpustili a teď to vypadá, že nás milují až moc.
Zajídá se vám být slavný?
No, když mě minulý týden, co se potvrdilo naše druhé místo v lize, naháněly všechny magazíny v Petrohradě, bylo to šílené. Bylo to víc než politika, hlavní událost. Pořád mě chtějí do televizních pořadů.
Nejste nervózní? Ruština není váš rodný jazyk.
Poznají, že mám akcent, ale nebojím se. Od ledna jsem v televizi pětkrát týdně. I satelitní NTV si mě vyžádala. Já se dřív díval na Raúla, na Figa, teď zase hvězdy sledují mě.
To myslíte vážně? Nepřeháníte?
Je to opravdu šílenství. Kolik mi jen chodí blahopřání. Na vidle! Už je ani neotvírám, nestíhám. Tady třeba: Vjačeslav Sorokin, kapitan atomného ledokola. „Pan Vlastimil, pazdravlajem vas...“ No, lodní admirál mi poslal telegram až z atomového ledoborce. Fakt neuvěřitelné.
Mohli jste sesadit i CSKA Moskva?
Na konci jsme měli formu jako hrom. Mít jednoho vysokého útočníka, třeba Jendu Kollera, tak máme titul určitě. Máme moc malý tým, technický, žádného hlavičkáře. Teď mě tlačí, ať koupíme Vráťu Lokvence, to je podobný typ. V CSKA z nás měli takový strach, že si domluvili remízu se Spartakem, aby měli jistotu, že je v posledním kole nepřeskočíme.
Petrohrad slaví i druhé místo. Lidé od vás nežádali víc?
Jim to stačí, jsou šťastní. Zvlášť po desátém místě loni. Na 21. listopadu si fanoušci objednali hlavní náměstí, aby mohli slavit. Čeká se milion lidí.
Představoval jste si před rokem, že budete hrdinou Petrohradu?
Když jsem viděl poprvé mužstvo, spíš jsem si myslel, že brzy jedu domů, že mě vyhodí. Hned jsem to řekl na rovinu do novin: Rusové jsou líní vandráci, co nechtějí trénovat. Já myslel, že budou dřít jako koně, že mají disciplínu, a oni se jen flákají.
A reakce? Strašná, to si nedovedete představit.
Ale teď mi dávají za pravdu.
Hned na prvním soustředění jsem vyhodil největšího bosse mezi hráči. Nakonec šlo dalších sedm nemakačenků. Byli spokojení, na výborných smlouvách, ale nepřinášeli výsledky. Udělal jsem čistku, vzal do týmu mladé z béčka a začala válka s prezidentem.
Už jste balil?
K tomu bylo hodně blízko, pěkně jsem se Mutkem porafal. Jako kdysi na Slavii s panem Korbelem. Nešlo ustoupit. Kdybych to udělal, jdu sám proti sobě.
Vitalij Mutko je skoro všemocný šéf, copak vám podlehl?
Možná kdybych netrénoval dvacet let, sklopil bych oči a zmizel. Ale teď se nemám čeho bát. Řekl jsem mu, že potřebuju ty, kteří se budou zvedat. Jenže on měl rád mazáky, které jsem vyhodil. Když mě přirovnal k trenérovi přede mnou, urazilo mě to. Nejsem žádný Lojza! Řekl jsem jedno sprosté slovo, bouchl dveřmi a šel. Byl začátek června, my byli pátí a všechno začínalo fungovat.
A proč jste tedy v Zenitu vydržel?
Postavil se za mě hlavní akcionář klubu a pomohla mi obrovská podpora od fanoušků.
Mutko mě tehdy naštval. Řekl o mně, že se k hráčům chovám nelidsky, že jsem tyran. Ale už je to v pohodě, jsou z nás přátelé. Pochopil, že jsem měl pravdu.
Co kdyby nepochopil?
Kdyby neplatí. Pomohlo mi, že se nebojím. Podržel jsem třeba tři odchovance, kteří chtěli přestoupit za milion dolarů. Přijdu za prezidentem a říkám: „Proboha, dejte jim smlouvu, přece nebudete kupovat nějaké ňoumy, o kterých nevíte, jestli zapadnou.“ Znovu jsem uspěl. Takový Bystrov je hráč světové třídy, tak rychlého kluka jsem v životě neviděl. A nebylo mu ještě ani dvacet. A Denisov to samé. Trenér béčka o nich vykládal, že v mužstvu kazí morálku.
A vy jste se jich nebál?
Ne, proč? Vadí mi fotbalista, který trpí nemocí hvězdy. Jednou jsme přijeli do Kazaně, já nechal sedět největší osobnosti Radimova s Keržakovem a ti mladí to zvládli suverénně.
Mimochodem, daleká Kazaň v Tatarstánu. Slyšel jsem, že jste tam odletěli se svěcenou vodou.
Jo, a se svíčkami. Dozvěděl jsem se, že kabinu soupeře v Kazani zaklínají. Hodí tam v den zápasu mrtvou krysu, aby vyhráli.
Na to se dá věřit?
Radši jsem zavolal do Liberce manželce, jestli o tom něco neví. Šamani, to není moje parketa. Nějaká věštkyně mi vzkázala, že je to typický rituál Tatarů. Kouzlo, které funguje. Vykropte kabinu svěcenou vodou a zapalte svíce, radila nám. Udělali jsme to. A taky jsme kabinu zamkli a postavili do ní ochranku, aby hlídala. Krysu jsme pak nenašli. Od té doby vozíme svíčky všude s sebou.
Jako by se Rusko stalo vaší zaslíbenou zemí. Nezní to divně?
Zvláštní to je. Nemyslel jsem si, že teprve tady poznám, jak vypadá profesionalismus.
Starám se jen o fotbal. Nemusím v noci, když prší, přemýšlet, kde budeme zítra trénovat. Máme vlastní autobusy, letadla, luxusní hotely.
|
Muži, které si Petržela přivedl Pavel Mareš, 27 let levý obránce Martin Horák, 23 let stoper Radek Šírl, 22 let levý záložník Lukáš Hartig, 27 let útočník Kamil Čontofalský, 25 let brankář Vladimír Borovička, 49 let asistent trenéra |
Jak dlouho zůstanete?
Zrovna jsme se o tom bavili s manželkou. Nevím, fakt nevím. Prezident mi loni říkal: Když uspěješ, uděláme z tebe Alexe Fergusona v Petrohradu! Dostaneš smlouvu na sedm let! Tehdy jsem se smál.
A ono je to tady, že?
Jestli mi to nabídnou, asi se bude muset Zuzka do Ruska přestěhovat. Ona by nejradši, abych se vrátil. Pořád mi pláče do telefonu. Jenže mně se to tady líbí, vidím, jak mužstvo vzkvéta, jak se lepší. Ale třeba zůstanu ještě rok, smlouva vyprší a sbohem.
A pak? Vítejte v české lize?
Ani omylem. Když se zbavíte pomluv, intrik a špíny, už se vám nechce zpátky.
To mluvíte o Česku?
Mluvím. Když jsem do Petrohradu přišel, Mutkovi volali Češi, pomlouvali mě a já poznával hlasy.
Čí to byly hlasy?
To říct nemůžu, ale Mutko mi vždycky dával telefon, abych si to poslechl. Vím své...
Chybí vám v Rusku vůbec něco?
Jen manželka a pejsci, má rodina.
Tři malí jorkširští teriéři, to je vaše rodina?
Samozřejmě, moji navonění krasavci. Jsou jako moje děti, kdyby se jim něco stalo, opláču je.
Řekněte však po pravdě: změnil se vám v Rusku život?
Ani ne, jen jsem klidnější. A tlustší. Strašně jsem přibral. Na soustředění jsem baštil třikrát denně a na konec si dával sladké. Mám o třináct kilo víc, už jsem skoro na metráku. Štve mě to.
Takže jste na dietě?
Jím pořád to samé: vločky, jogurt, k tomu si kupuju malý brazilský meloun. A stejně tloustnu. Manželka je šťastná, říká mi, že vypadám jako medvídek, ale já musím přestat večeřet, jinak se toho nezbavím. Od nového roku začínám.
Mužstvo se rozejde 22. listopadu, sraz má až 3. ledna. Kolik si ještě přivedete Čechů? Zatím máte čtyři.
Z Česka nebo z Ameriky, to je jedno, když to bude kluk, který mi bude do mančaftu pasovat. Šéfové mi nabízeli Brazilce Elbera! Říkám jim: Zbláznili jste se?! Trenér Hitzfeld ho vyhodí z Bayernu a my ho koupíme? Teď zase přišli na Bergkampa z Arsenalu. Ne, díky, nechci. Radši si vezmu nějakého mladého Rusa a vychovám si ho.
Už teď má Zenit nejnižší věkový průměr v lize - 19,5 roku. Není to risk?
Věřím tomu. Až v létě na soustředění v Liberci jsem poznal, že mám mužstvo. Vyrazil jsem vůdce a mužstvo žije nový život. Kluci mají dost svobody, odtrénují a jdou domů. A hrajeme tak, že se o nás píše: Učte se od Zenitu! Není nic krásnějšího.
Takže v příští sezoně útočíte na titul, na Ligu mistrů?
To si tady všichni myslí. Před minulou sezonou mi dávali zadáču, vlastně úkol, abychom skončili do pátého místa. Říkám jim: „Nejsem trenér pro páté místo.“ Asi si mysleli své, že jsem namachrovaný. A teď budeme hrát Pohár UEFA! To je další výzva.
