Oslavy zahraničních úspěchů se tradičně odehrávají ve Frankfurtu nad Mohanem, kam fotbalisté přilétají na největší mezinárodní letiště v zemi a kde sídlí Německý fotbalový svaz.
Naposledy se jim takového uvítání dostalo roku 1996 po finálovém vítězství nad Čechy na evropském mistrovství v Anglii.
Na přeplněném náměstí před frankfurtskou radnicí čekalo fotbalisty nejméně 10.000 lidí, další osm tisíc už policisté do centra města nevpustili. V radničním Císařském sále se mužstvo zapsalo do Zlaté knihy někdejšího korunovačního města. Z obrazů na stěnách sálu ceremonii "přihlíželi" římsko-němečtí císařové a králové, mezi nimi i Karel IV.
"Už účast ve finále pro nás znamená velké vítězství - kdo by to čekal? Prohrát s Brazílií není žádná ostuda," prohlásil dvaadvacetiletý Alex Maier, který vehementně mával německou vlajkou. V ulicích byly k vidění také rozličné transparenty - nápisy hlásily hesla jako "Skuteční vítězové", "Prohráli jste až ve finále, byli jste skvělí" či "Rud-ii, milujeme tě".
Po počátečním šoku z porážky se ještě v neděli vydaly do ulic německých měst statisíce fanoušků, aby oslavily aspoň druhé místo. Převážně pokojné srazy v centrech velkých měst ale chvílemi přerostly v potyčky s policií. Ta zadržela kolem 900 lidí, z toho přes stovku v Berlíně a 75 v Hamburku. V Saské Kamenici se do sebe na náměstí před radnicí pustili němečtí výtržníci s fanoušky jiných národů.
Nejvytrvalejší opilci zapíjeli radost či žal až do hluboké noci. Jeden šestatřicetiletý fanoušek, posilněný alkoholem, zaplatil oslavy životem, když se utopil u Mannheimu v řece Neckaru.
