Ticho o Čechovi, část fotbalové války

Londýn, Praha - Do tlustého seznamu londýnských tajností přibyla jedna nová: Kde se ukrývá brankář Petr Čech? Jen úzký hlouček zasvěcených ví, do jaké nemocnice přesunula fotbalová Chelsea gólmana, jemuž před týdnem prorazil irský soupeř Hunt v souboji lebku Jisté pouze je, že Čech byl ve čtvrtek převezen z kliniky v Oxfordu do nemocnice blíž k Londýnu.

Do jaké, klub nesdělil. "Důvodem je, aby Petra nikdo nerušil," vysvětlil David Trávníček, marketingový ředitel společnosti Sport Invest, jež se o Čecha stará.

Člověk si připadá téměř jako agent tajné služby, když se pokouší zjistit cokoliv o Čechovi. Spíš se dozvíte, co měl britský premiér k večeři, než základní informace o brankáři.

Na jeho lékařském spise je napsáno: Přísně tajné! Z tohoto vzkazu vede v pátrání jediná cesta – do začarovaného kruhu.

Oxfordská nemocnice nesměla říct o vzácném pacientovi ani slovo, na každý dotaz reagovala: Musíte se zeptat v Chelsea.

A Chelsea? "Neřekneme vůbec nic." Ve čtvrtek pak nechal klub bezmála "copperfieldovsky zmizet" Čecha docela.

Nejsou to zbytečná "Akta X"? Už je to týden, kdy Hunt prokopnul brankáři lebku, a svět se může jen domnívat, co Čechovi doopravdy je. Noviny se předhánějí ve spekulacích, pro něž mají oceán prostoru.

První Čechova slova pro veřejnost

Uveřejnil je ve včerejším vydání britský list Daily Star, ale může jít také o výmysl

"Pamatuju si moment, kdy jsem se zranil, ale určitě nechci spekulovat, co se všechno mohlo stát. Uvidím, jaké to bude, až se postavím do branky, je předčasné o tom mluvit, může to být až za tři měsíce. Je skvělé, jak mě všichni podporují, dostávám vzkazy až z Japonska nebo Ameriky."

Dohady jako by týmu kolem Čecha i Chelsea vyhovovaly víc než sdělení pravdy. 

Je to součást fotbalové války s konkurencí. A ve válce je utajování informací jednou z hlavních a nejstarších zbraní.

Ať se to týká banalit nebo závažností, platí heslo: Můžeš-li něco zatajit, udělej to. Minimálně to ničemu neuškodí, v jistých případech to může být ku prospěchu.

V 60. letech minulého století například přetahovala Benfica Lisabon jednoho fotbalistu z Mosambiku, ale tamější klub měl přátelské vazby s městským rivalem Sportingem a vyžádal si od něj souhlas s přestupem.

V tu chvíli začala Benfica s konspirací: budoucí posilu uklidila na portugalský jih a tam ho nechala inkognito trénovat. Teprve když Sporting poslal po sedmi měsících do Mosambiku své ano, představila Benfica posilu jménem Eusebio...

Od Eusebiových dob boj o hodně přitvrdil. Fotbal se stal továrnou na nepředstavitelné peníze, pro kluby je nanejvýš důležité, aby do světa nepouštěly informace, které mohou konkurenci napovědět. A čím větší klub, tím větší obezřetnost.

Právě Čech nedávno v Londýně vypravoval, že když o něm vyjde článek v českých médiích, tentýž den mají šéfové Chelsea v ruce překlad.

Zatímco ve francouzském Rennes, kde chytal dřív, stačilo vytočit jeho číslo, v Chelsea se striktně drží vytvořených zásad. Každá žádost o rozhovor by měla jít buď přes mluvčího klubu, nebo hráčova manažera.

Hráči při srazech reprezentace kolikrát nesmějí o klubech vůbec mluvit. Zákaz měl Čech v souvislosti s Chelsea či Nedvěd s Juventusem.

Před zápasy se novináři zkoušejí českého kouče Karla Brücknera ptát na sestavu, ale je to z jejich strany v podstatě hra. Ani nečekají, že dostanou konkrétní odpověď, a nepřekvapí je výrok:  "To je naše interní věc."

Tají se sestava, taktické plány, často i přestupová suma a například v Česku i platy hráčů. A také zdravotní stav fotbalistů, tedy i Čecha.

Včera se reportér ČT dostal na tiskovku Chelsea. Chtěl zprávy o Čechovi: "Pochopte, je to náš národní hrdina." Od mluvčího Chelsea uslyšel: "My víme, ale respektujeme Petrovo soukromí, neřekneme nic. Nashledanou."