Je úterý 27. května pár minut před osmou večer a nasvícený strahovský stadion čeká na závěrečný hvizd rozhodčího Pučka. Je dobojováno!
Hřiště je jevištěm karnevalu, tepličtí hráči si nasazují kšiltovky s nápisem „Vítěz poháru“, fotí se, vyhazují trenéra Straku do vzduchu, propocené dresy vrhají mezi fanoušky, stříkají přichystaným šampaňským. A také šlapou do schodů k čestné tribuně pro trofej.
„Nějak jsem se tam vybelhal,“ ulevuje si kulhající útočník Luděk Zelenka a ukazuje na ovázanou nohu.
Zatímco hráči slaví, v útrobách stadionu cupitá tiskový mluvčí klubu Rudolf Řepka. Nese další bedny šampaňského. „Čepice, doutníky i šampaňské jsme měli připravné, ale tajili jsme to. Nic jsme nechtěli zakřiknout,“ vysvětluje.
A už chodbou běží kapitán vítězů Pavel Horváth. „Pošta výborně! Pošta do repre!“ řve na brankáře Tomáše Poštulku, který svůj tým opravdu podržel. Nezastavuje se ale u své kabiny, pokračuje k té jablonecké. „Tam nechoď, tam jich spíš pár chytíš,“ směje se Petr Majer, vedoucí poraženého mužstva. Právě za ním Horváth spěchal, v Jablonci působil a znají se.
Z teplické šatny se ozvývá zpěv. „Vysokýýý jalovec, vysokýý jako jáááá,“ duní Strahovem. „Seděli jsme v bazénu, kouřili doutníky a pili šampus,“ popisuje záložník Petr Voříšek, co se dělo za zavřenými dveřmi.
Ve vířivce se rodí nápad: jedeme slavit na teplický stadion!
Než na něj kolem půl jedenácté večer dorazí, užívá si hurónský zpěv rovněž řidič modrého autobusu. Slaví i tepličtí příznivci, vracející se z Prahy. Na jedné z čerpacích stanic vystupují z vínového opelu čtyři postavy v teplických dresech a po nich se z otevřených dveří kutálejí prázdné plechovky od piva.
Na Stínadlech čeká asi stovka nejvěrnějších, možná o něco víc. Autobus se blíží, dav mává papírovými vlaječkami v žlutomodrých klubových barvách jako v prvomájovém průvodu. „Už je doma!“ zní ohlušující skandování při vítání pohárové trofeje.
Jako první vylézá záložník Jiří Skála. Nejdřív vyleje z poháru šampaňské, pak ho zvedá a užívá si slávu. Za chvíli je trofej opět plná alkoholu. „Napil jsem se z poháru!“ šťouchá jeden mladík do kamaráda. „A jám jejich triko,“ chlubí se ten druhý.
Jde se na hřiště, Stínadla jsou rozsvícená, trávník je jako velké divadlo. Trenér Straka se blaženě usmívá a ochotně rozdává podpisy. Rej pokračuje. Horváth odhazuje triko, legračně si natahuje tepláky až na prsa a předstírá, že s pohárem běží, přitom stojí na místě.
Skandování neustává, hráči se fotí s diváky, objímají se.
Vtipálek Horváth leze na malý traktůrek u lavičky a chopí se volantu. Přiskakují další. „Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka...,“ zpívají a skotačí jako děti.
Show běží dál. Fotbalisté sice zaplouvají do kabiny, ale hned se vracejí, míče v rukou. Kopají je mezi nadšený dav. Obránce Roman Lengyel pak ze šatny násilím tahá nahatého Skálu a s úsměvem křičí na fotografy, že můžou stisknout spoušť.
Noc nekončí, hrdinové lázeňského města jdou do restaurace Dřevák. Někteří hráči se hodinu po půlnoci přesouvají do Prahy, další zůstávají. Že dnes nemají trénink, na to šlo vsadit.
 Radost teplických fotbalistů z trimfu v Poháru ČMFS v utkání proti Jablonci byla nezměrná. |
 Po utkání řvali hráči Teplic do prázdných strahovských tribun radostí. |
 Při teplických oslavách na strahovském stadionu nechybělo ani obvyklé šampaňské. |
 Góóól! Radují se tepličtí fanoušci. |
 Fotbalisté Teplic si vychutnávají úspěch. |
 Teplický kouč Straka se raduje ze zisku trofeje. |
 Tepličtí fotbalisté (zleva) Horváth, Voříšek a Zelenka s trofejí pro vítěze Poháru ČMFS |
 Jiří Skála s Pohárem ČMFS nad hlavou |
 Tepličtí fotbalisté po příjezdu na stadion s Pohárem ČMFS |
 Luděk Zelenka zdraví fanoušky, kteří přišli pozdravit vítěze Poháru ČMFS na teplický stadion |
