Velké starosti nastaly až na jaře. Mladíka čekala maturita, navíc se blížil k cíli na Spartě. Fotbalu chtěl dát přednost, školu házel za hlavu. "Chtěl ji zabalit," přiznává Tomášova maminka Eva Rosická. Rodiče mu nakázali, aby ke zkoušce dospělosti dorazil. Říkali mu: maturita je to nejmenší, co musíš mít.
Zvládl to. Předmět výpočetní technika sice nadvakrát, ale přece. Před opakovanou zkouškou, která probíhala mezi nedávnými zápasy Ligy mistrů, se vzepjal. Den věnoval fotbalu, "šrotil" se po nocích. "Učil se do dvou do rána. Třískal naštvaně knížkama a křičel: Jen kvůli vám do udělám," vzpomíná maminka.
Domů šel se čtyřkou, nic slavného, ale počítá se to. Škola mu tím odpadla. "Teď už do života můžu zařadit i holky." Dosud prý na ně neměl čas. Na diskotéce byl poprvé v šestnácti. Dorostenci Sparty tam slavili titul. Rosický však musel být do půlnoci doma, rodiče víc neslevili. Stíhal poslední metro, aby dohodu splnil.
