"U sportování zůstávám dál, bez toho bych prostě být nemohl. Ale jak říkám, už jen jako amatér," přidal Koller, jenž je rekordmanem v počtu vstřelených reprezentačních gólů. Během jedenadevadesáti zápasů v českém dresu jich dal pětapadesát.
Abys v tom Monaku neměl hlad a žízeň - vyslechl si Koller, když se v úterý za přítomnosti novinářů s profesionální kariérou definitivně loučil. Tu větu vyslovil při předávání dárkového koše Pavel Paska, šéf společnosti ISM, která Kollera dlouhé roky zastupovala.
Už coby amatér se Koller trefil minulou sobotu v jihočeském okresním přeboru za Smetanovu Lhotu, kde jako pětiletý kluk s fotbalem začínal.
"Tohle už bylo opravdu zadarmo. Tedy vlastně jsem platil já. Asi na šest tisíc mě přišlo zápisné, protože po zápase jsem všem platil pivo," řekl Koller k velkému návratu do mateřského klubu.
Ze Smetanovy Lhoty odešel v šestnácti do nedalekého Milevska, ve dvaadevadesátém ještě ve Smetanově Lhotě z Milevska hostoval.
V létě 1994 se už z dvoumetrového obra stal profesionál, když z Milevska přestoupil do Sparty. Jeho dalšími štacemi byly belgické kluby Lokeren a Anderlecht, německá Borussia Dortmund, francouzské AS Monako, německý Norimberk, ruská Samara a naposled francouzské třetiligové Cannes.
Koller se v Monaku usadil s rodinou už dřív, on a manželka Hedvika si ho zamilovali při jeho někdejším angažmá.
"Domů do Lhoty budu na zápasy jezdit tak jednou za měsíc," říká Koller k jedenáctisetkilometrové vzdálenosti. "Ale v zimě se na nějakých rekreačních zápasech musím domluvit s monackými amatéry. Okresní přebor v Česku končí v listopadu, tak abych nevyšel ze cviku."
Nastoupil jste v jedenadevadesáti utkáních za národní mužstvo a dal jste v nich pětapadesát gólů. Na které z těch branek nejraději vzpomínáte?
Samozřejmě nikdy nezapomenu na tu první, kterou jsem dal v přáteláku v Belgii. Rozhodla o výhře jedna nula. A pak si taky hodně považuju vítězného gólu Skotům. V devětadevadesátém jsem dával tři minuty před koncem na tři dva a Česko se stalo prvním postupujícím mužstvem na mistrovství Evropy 2000.
A váš první zápas a gól v lize?
První zápas si taky pamatuju moc dobře, bylo to v březnu v pětadevadesátém v Benešově. Šel jsem do zápasu na posledních dvacet minut a pamatuju si to hlavně proto, že tam sparťanští fanoušci po zápase vtrhli na hřiště a převálcovali benešovského gólmana Pařízka. Gól si pamatuju taky, bylo to to samé jaro na Bohemce, kde jsme vyhráli dva jedna.
Vzpomenete si na váš první televizní rozhovor?
Ani tohle se zapomenout nedá, musím se tomu znovu smát. Bylo to na té Bohemce, reportér mě chytil ještě na hřišti a já mu tam v té euforii něco vykoktal. Byl ta památný rozhovor, však taky pořád koluje na internetu.
Jaké nepříjemné fotbalové momenty jste zažil?
Taky jich bylo víc. Určitě to bylo při jedné kvalifikaci na Islandu, kde jsme prohráli tři jedna a já navíc viděl červenou kartu. A pak mě taky dodnes bolí u srdce ten gól v prodloužení, který jsme dostali v semifinále Eura v Portugalsku. To byl strašný pocit, tím spíš, že jsme tenkrát na finále měli.
Nebudete se teď přece jen nudit?
Kdepak. Hlavně se musím věnovat intenzivnímu kurzu francouzštiny. Ráno odvezu dcery do školy a do školky, pak až do oběda ta francouzština, potom plážový volejbal s takovou fajn partou, pak zase pro holky a je pomalu večer. O víkendech jezdíme s rodinou na výlety, na které předtím nebyl čas, taky jezdím na kole a hraju tenis, takže nuda opravdu nehrozí. Bohužel, jediné, co mi v Monaku chybí, je můj oblíbený hokej.
Jste doma v Monaku, nebo v Česku?
Teď jsme doma v Monaku, zatím jsme se rozhodli žít tam. Uvidíme, až vyrostou dcery. Ale že bychom se do Čech už nikdy nevrátili, tak o to rozhodně nestojí.
Láká vás trenérské řemeslo?
Tak tohle mě opravdu nikdy nelákalo. Možná tak věnovat se nějakým žáčkům, ale profesionální trenérské ambice rozhodně nemám.
Co jste říkal výkonu českého národního mužstva při sobotní remíze ve Skotsku?
Viděl jsem až druhý poločas, protože jsem hrál proti Borovanům za Smetanovu Lhotu. Ale pak jsem se podíval i na sestřih z celého zápasu. Řekl bych, že kluci špatně nehráli, ale doplatili spíš na individuální chyby. Každopádně hrajou mnohem líp než v přátelákách. Do baráže určitě projdou a věřím, že v ní se o postup poperou ze všech sil.
Prožíváte při sledování fotbalu u televize velké emoce?
Při fotbalu ani tak ne, hodně emotivní bývám spíš při hokeji. Ale uvidím, co se mnou u obrazovky udělá ta listopadová baráž. To klidný nezůstanu určitě.
Jste rekordman v počtu vstřelených gólů za národní mužstvo. Baroš jich má na kontě 39, tedy o šestnáct míň než vy. Myslíte, že vám ten rekord jednou vezme?
Řekl bych, že právě Milan Baroš šanci na překonání mého rekordu má. Už proto, že je mu teprve devětadvacet, a že za nároďák pořád nastupuje. Sám jsem zvědavý, jak si v budoucnu povede. Ale jak říkám, fotbalista jeho kvalit by mě překonat mohl.
