Máte po dovolené chuť do fotbalu?
Těším se, odpočinul jsem si jako nikdy v životě. Úplně jsem vypnul. Po té obrovské porci šedesáti zápasů v minulé sezoně to bylo potřeba. Fotbal mě míjel i v televizi, z Poháru FIFA jsem viděl jediný zápas.
Byla to pro vás specifická dovolená?
Určitě. Poprvé od začátku kariéry jsem ji strávil celou v Čechách. Viděl jsem rodiče tolikrát jako za poslední roky nikdy. Kamarádi mě brali na tenis, sem tam fotbálek nebo golf. A hlavně, narodil se nám syn Damián a já tentokrát stihl být u porodu, což se u Adélky nepovedlo.
Prožil jste tedy čtyři týdny bez míče v rukou?
Dá se to tak říct.
Znamená to, že brankář skutečně jen relaxuje?
Úplně ne. Mám od Kryštofa (Christophe Lollichon, trenér brankářů Chelsea) připravený individuální program. Jsou v něm lehčí kondiční cviky, aby tělo nevypadlo ze cviku a zároveň si odpočinulo. Mám pak malou zásobu a nevletím do přípravy rovnýma nohama.
Když třeba tenista vysadí na čtyři týdny, zpravidla mu krátkodobě odejde jistota úderů. Musí je oživit. Co brankáři?
Nám vymizí cit pro míč. Při věcech, které děláme automaticky, bývají reakce najednou zpomalenější. Ale hlavně je těžké zvyknout si zase na padání.
Jak to myslíte?
Člověk si odvykne od nárazů na zem při zákrocích. První dny zanechávají tréninky velké stopy, všechno bolí, štípe.
Takže nová sezona vždy začíná s modřinami na těle?
Ano, tělo se musí otlouct, než se dostane do normálu. Teď máme týden přípravy v Anglii, pak jedeme na desetidenní turné do USA. Tam už bude vše v pořádku.
Máte nového trenéra Carla Ancelottiho. Co od něj očekáváte?
Necháme se překvapit. Ital, čili jiná národnost, jiný způsob fotbalu, asi i trénování. Doufáme, že jeho filozofie nám bude blízká. Každopádně je to trenér, který dosáhl obrovských úspěchů a sedm let vedl AC Milán.
Mourinho, Grant, Scolari, Hiddink a nyní Ancelotti. Je to pro gólmana složité, mění-li se rychle trenéři?
Jako pro každého hráče. Nový trenér začíná od nuly a na stejné startovní čáře jsou všichni od brankáře po posledního útočníka. Každý si musí svou pozici vybojovat. Já místo brankářské jedničky.
Chelsea si vychovává mladého krajana Šebka a v létě koupila Rosse Turnbulla, který by vám měl dělat náhradníka. Jaký je?
Moc dobrý a talentovaný. Jeho přestup byl už dopředu domluvený. Chytal půl roku za Middlesbrough, pak tam neprodloužil smlouvu a stál. Věřím, že k nám zapadne, pro brankáře je zde specifické prostředí.
V čem?
Kolegialitou. V tomhle je Chelsea výjimečná. Všichni se navzájem podporují. Ne jako jinde.
To myslíte kde?
Nechci být konkrétní. Ale existují kluby, kde brankáři spolu nemluví, dělají si naschvály a každý myslí jen na svou kariéru. Já jsem naštěstí nikdy v životě v takovém klubu nebyl.
A co když gólman udělá chyby jako vy v loňské sezoně? V kabině se nikdo neozve? I taková je kolegialita?
Určitě. Člověk sám ví, že něco pokazil. To je stejné, jako když útočník zazdí tři šance. Také mu nevynadají. Ví, že příště jim vyhraje zápas. Já také mužstvo kolikrát podržel.
Přesto nebyla vaše jistota stoprocentní. Jak se s tím vyrovnáváte?
Vadily mi přehnaně kritické reakce. Vždyť až do zápasů s Boltonem a Liverpoolem, kde jsem udělal dvě chyby po sobě, mi to šlo. Mnohokrát jsem mužstvo podržel. Není možné celou sezonu hodit do jednoho pytle. Ano, po Boltonu a Liverpoolu byla kritika zasloužená. I když paradoxně se dá říct, že jsem nepokazil žádný zápas.
Prosím?
Proti Boltonu to skončilo vítězstvím a s Liverpoolem remízou 4:4, po níž se v Lize mistrů postoupilo. Je lepší udělat dvě chyby, které týmu v konečném součtu nevadí, než jednu ve finále Ligy mistrů.
Ještě zpátky ke gólmanům v Chelsea. Máte poradní hlas, pokud si klub vybírá posilu na takto citlivý post?
Klub to pochopitelně konzultuje s trenérem brankářů, mě se neptá.
Nedávno britský bulvární list The Sun znovu napsal, že za odchodem trenéra Scolariho jste v zimě stál i vy. Jádrem sporu prý byl kouč gólmanů Lollichon, jehož chtěl vyměnit.
Nechápu, proč to řekl. Zklamal mě tím.
Není to pravda?
Objevila se tam úplná lež. Řekl, že Christophe byl mým osobním trenérem, což v žádném klubu na světě nikdy nebylo, není a ani nebude. Věnuje se všem brankářům v Chelsea. Scolari řekl, že on mi to nedovolil, a já na něj byl proto naštvaný. To je lež. Nepopírám ale, že něco se mi u Scolariho nelíbilo.
Co?
V půlce sezony, kdy se nám dařilo, změnil systém přípravy a tím naboural zažité způsoby.
V čem? O jaký způsob šlo?
Většinou trenér brankářů připravil čtyřicetiminutový trénink brankářů a pak si nás hlavní kouč zavolal do přípravy celého mužstva. Scolari řekl, že nás najednou chce už za 20 minut, museli jsme na hřiště chodit o 20 minut dřív před ostatními, abychom svou přípravu zvládli. Jenže tohle nefungovalo, často jsme netušili, kolik máme ještě času.
Dělal jste s tím něco?
Jedinkrát v životě jsem sám od sebe šel za trenérem. Právě za Scolarim, abych mu vysvětlil, že dřívější model nám seděl víc. Jestli si to vysvětlil, že já stojím proti němu, pak to pochopil špatně.
Blíží se nová sezona. Co od ní očekáváte? Opět útok na všechny trofeje?
Máme dvě velké výzvy, vrátit se znovu na první místo v anglické lize a dojít až do konce v Lize mistrů. Jenže nevyplácí se opomíjet ani FA Cup a Carling Cup, které mají v Anglii obrovskou prestiž. Zpravidla totiž přijde jeden blbý zápas v roce a ze čtyř soutěží by nám nakonec zůstala jen jedna.
Je na takovou zátěž Chelsea připravena? Jiné kluby nakupují hráče, ale u vás je ticho.
Dlouho nebude. Změny určitě přijdou během přípravy. Trenér Ancelotti nejprve potřebuje poznat hráče osobně, aby si udělal obrázek.
Co vy? Jste v Chelsea šestou sezonu. Nemáte už nárok jít jinam?
Nechci. Proč bych měl opouštět Premier League, podle mě nejlepší ligu na světě? Zvykl jsem si na nabitý rytmus zápasů i skvělou atmosféra na stadionech. Obojí bymi chybělo. Každý rok máme spoustu výzev. Většina lidí říká, že úspěšné týmy postupem času zpohodlní. Ve velkých klubech to ale funguje jinak. Jakmile člověk jednou pozná vítězství, těžko se smiřuje s tím, že nevyhrává.
Změníte aspoň image? Sundáte helmu?
Kdyby to šlo, udělám to hned. Nosím ji na přání lékařů. Před každou sezonou chodím na kontroly. Musím s helmou pokračovat, možná ještě dva tři roky určitě. Teď patří k mému životu.
