Ač je mu teprve devatenáct, ligu hraje čtvrtým rokem. Ale teprve v 51. zápase se dočkal prvního gólu. A hned přidal i další.
Švec prožil v Teplicích skvostný návrat. Před třemi týdny v zápase s Příbramí utrpěl otřes mozku, od té doby nehrál.
"Už dřív jsem trénoval, ale doktoři se báli, aby se mi to nevrátilo," poznamenal. "Ale tohle byla hezká odměna za to zranění, i když nebylo vážné."
Kdyby však slávistický tým před soubojem v Teplicích nepostihly nemoci a zranění, nejspíš by ani nenastoupil. Ze zdravotních důvodů nemohli hrát Lukáš Jarolím, Kalivoda, Hrdlička a Urbánek.
"Nebyl důvod nic měnit. Vyhrávali jsme, kluci stříleli góly," podotkl Švec. "Ale když to spadlo na nás, měli jsme hlavně bojovat."
Švec však ostatní perfektně zastoupil i herně. Výborně ho doplňoval ještě o rok mladší Bořek Dočkal. Na jeden gól Švecovi přihrál a jeden vstřelil sám.
"Měli dát každý dva góly," žertoval po zápase spokojený trenér Karel Jarolím. "Samozřejmě si dělám legraci, oba odvedli nadstandard."
Slavia však podala standardní výkon, venku vyhrála popáté za sebou. Protlačila se na druhé místo, na vedoucí Spartu ji chybí dva body. Vypadá to jako návrat starých časů: 1. Sparta, 2. Slavia a pak až zbytek ligy.
"Proč staré časy? Chceme nové časy, chceme být první my," řekl Švec. "Chtěli jsme se Sparty udržet a to se povedlo."
Na výhře v Teplicích má velkou zásluhu. Dobře si vedl ve středu zálohy, odebíral míče a zastavoval soupeřovy akce. A navíc přidal dvě branky.
První už v 8. minutě, skóroval pěknou přízemní střelou bez přípravy. "Křiknul jsme si na Pavla Fořta. Dal mi to přesně proti noze. Nic jiného, než vystřelit, s tím nešlo dělat," popisoval.
Druhou branku přidal o dvacet minut později. Po centru Dočkala z rohu se trefil hlavou. "To už jsem snad nějakou radost projevil," říkal s úsměvem. "Bořek mi poslal perfektní centr, obránci to asi podcenili, že mě tam tak nechali."
