Švancara přišel do Slavie o letní přestávce, Siegl přestoupil do Olomouce teprve minulý týden. Oba hráči se ale teoreticky mohli na hřišti potkat již v desátém kole, kdy Brno hrálo na Slavii. Nepovedlo se. Zatímco Švancara zasáhl do průběhu zápasu od 83. minuty, Siegl nehrál. "Měl jsem stop pro čtyři žluté karty," vysvětloval. "Bylo to jedinkrát, co jsem na podzim vynechal."
Velcí kamarádi proti sobě nastoupili až v odložené dohrávce 8. kola. A Siegl i Švancara byli s výsledkem vcelku spokojeni. "Plichtu ve Slavii nikdo před zápasem nebral. Víme, že musíme vyhrávat," tvrdil Švancara. "Nakonec jsme alespoň rádi, že jsme remizovali." Bod zařídil právě třiadvacetiletý útočník domácích. V 54. minutě střídal Zelenku, za půl hodiny vstřelil vyrovnávací gól. "Odrazil se ke mě balón a já jsem se jen snažil prostřelit chumel těl přede mnou, ani jsem moc nemířil."
Gólem trošku pokazil kamarádovi náladu. "Ztratili oni, my ne," dobře věděl Siegl. "Mrzí mě ale, že jsme nevyužili některé stoprocentní šance. Kdyby to skončilo 0:4, nikdo by se nemohl divit." Čtyřiadvacetiletý středopolař měl na mysli zejména několik promarněných sólových nájezdů svých spoluhráčů na gólmana Slavie Černého. Chybující oslabené defenzivě domácích se nedařilo lapat rychlé protivníky do ofsajdové pasti. "Naši obránci jim dávali hodně prostoru," přiznal Švancara.
Až bude v úterý Petr Švancara Patriku Sieglovi volat, bude mít navrch: "Mám v ruce trumf. Budu se moc smát, dal jsem přeci gól. On ne." Přátelské popichování nekončí.