Fotbalový internacionál Suchopárek sice už profesionální kariéru ukončil před pěti lety, přesto ho stále můžete občas vidět v dresu středočeského Sokolu Družec. Ve vesničce nedaleko Kladna totiž Suchopárek se svou rodinou žije už deset let.
Jan SuchopárekNarodil se 23. září 1969 v Kladně. Odehrál 64 utkání za národní mužstvo. Nejvyšší českou soutěž hrál poprvé na vojně v dresu Dukly. V roce 1991 přestoupil do Slavie, kde působil až do roku 1996 (zisk titulu), kdy s reprezentací vybojoval stříbro na ME v Anglii a přestoupil do Štrasburku. Hrál i v Německu, kariéru ukončil v Kladně a nyní se prosazuje jako trenér. |
Já jsem se tím krokem jít trénovat vlastně domů vracel. Bral jsem to tak, že Kladno je klub, kde jsem vyrůstal a kam svým způsobem patřím. Už když jsem v jeho dresu dohrával svou kariéru, tak bylo jasné, že se pustím do trénování.
Nestávalo se tedy, že by vás manželka měla plné zuby, že byste doma trávil netradičně hodně času? To bohužel vůbec, protože i když jsem si myslel, že toho času budu mít víc, tak ho paradoxně bylo mnohem méně. Trénování, starost o fotbalovou mládež, to není lehký úkol.
Je hodně náročné dnešní mladé fotbalisty motivovat k tréninku?
Určitě je to těžší, než to bylo za mých mladých let. Dneska mají mladí mnohem více lákadel, která je svádí od dřiny. Někteří si k tomu najdou holku, mají nějaké problémy v rodině, pak je to hodně individuální na každém z nich, jak se s tím dokáže poprat.
Pokud jde o vás osobně, tak vy jste s hráčskou kariérou neskončil úplně ani dnes, kdy hrajete za Sokol Družec, že?
Je to vesnička, kde žiju. Bydlíme tam už deset let a rodina je šťastná. Po Kladnu je to můj druhý domov, kde mám spoustu kamarádů, a právě k nim jsem se přidal a kopu za Družec.
Předpokládám, že teď už si s nimi po zápase zajdete i na pivo?
To víte, a ne jenom po zápase. Je krásný, když máte místo, kde máte kamarády, rodinu, a máte se kam vracet.
Ovšem do Kladna už se od léta tolik vracet nebudete. Stěhujete se na pražskou Julisku. Nebude vám kladenský klub, kde jste dělal šéftrenéra mládeže, chybět?
Chybět mi bude, to je jasné. Sedm let je dlouhá doba, ovšem i dost dlouhá na to, aby přišla nějaká změna. Chci zkusit nové prostředí a na práci v Dukle už se těším.
V Kladně to přitom vypadalo, že si vás vychovávají pro post hlavního trenéra A týmu.
Však jsem také opakovaně nabídku být u prvního mužstva dostal. Ale já se tím nezabýval. Chtěl jsem pracovat s mládeží a udělat kus práce. Teď je čas, abych ji udělal někde jinde.
Takže i na Dukle budete především sledovat mládežnická mužstva?
Budu asistentem trenéra Kozla u prvního týmu, takže mezimé povinnosti bude patřit sledování nadějných mladých hráčů. Mládež už však nepovedu, já budu mít na starost společně s Lubošem Kozlem áčko ve druhé lize.
Post asistenta trenéra máte rovněž v reprezentační jednadvacítce. Tam už je ta práce s mladými asi na jiné úrovni?
Určitě. To už jsou vyspělí fotbalisté, i když stále mladí. Oni jsou cílevědomí, vědí, co chtějí a jak toho dosáhnout. Nedá se to srovnávat například s kladenským dorostem, tohle je zkrátka už někde jinde.
I vy jste během fotbalové kariéry prošel řadou reprezentačních výběrů. Vzpomínáte občas na svá nejslavnější období?
Na to bohužel není příliš času, takže skutečně jen občas. V poslední době se mi vracejí častěji myšlenky na mistrovství Evropy 1996, kde jsme získali stříbro. Pavel Kuka totiž dává dohromady tým tehdejších hráčů a díky němu se tak občas vidíme.
Své tehdejší spoluhráče navíc uvidíte i v květnovém derby Sparty se Slavií, které bude rozlučkovou akcí Vladimíra Šmicera.
To bude fajn, snad do Edenu přijde hodně diváků, aby si to užili společně s námi. Já tyhle akce mám rád právě kvůli tomu, že tam mám kamarády, které tak často nevidím. A protože to není příliš časté, je to pro člověka vzácná chvíle.
