Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Stovka? Ta je daleko, říká Poborský

13 2003
Praha - Už jen jediný zápas! Karel Poborský vstupuje na slavnou fotbalovou metu: vyrovná rekord v počtu odehraných zápasů v reprezentaci. V sobotu v přátelském utkání proti Kanadě. „Já vím, devadesát, ale mě na čísla moc neužije,“ říká jedenatřicetiletý záložník.

Vyrovnáte rekord Zdeňka Nehody. Karle, co to pro vás znamená?
Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nezajímá. První přece může být jen jeden. A budu to já, tedy jestli se nic nestane. Pořád ale tvrdím, že větší váhu pro mě má týmová práce.

Přepadá vás nostalgie?
Na to moc nejsem. Táta mi sice v Třeboni dělá kroniku, vystřihuje články, fotky, ale já ji ještě neviděl. Na bilancování bude čas, až skončím. Je ovšem pravda, že v únoru to bude přesně deset let, co jsem hrál poprvé. To je obrovský kus života.

Vzpomínáte na první zápas?
Moc konkrétních zápasů si nepamatuju, nemám na to buňky, ale ten v Turecku ano. Bouřlivá kulisa, výhra 4:1.

A vy jste měl nezkrotně vlající kudrnaté vlasy až na záda.
Hm, taky jsem prošel vývojem. Když vidím ty fotky, usmívám se. Teď mám o hodně pohodlnější účes.

Vůbec teď vypadáte hodně spokojeně. Užíváte si reprezentaci víc než v době, kdy jste byl v týmu za bažanta?
Určitě. Víc mi vyhovuje, když úspěchy prožívám jako tahoun, jako vůdce. Nezní to moc nabubřele? Asi ne. Jsem tu přece nejstarší.

Jaké zápasy v národním dresu řeknete, kdybyste měl vybrat ty nejlepší?
Spíš vybírám obě mistrovství Evropy, kdy za námi stál celý národ. První Euro se povedlo, druhé ne. Doufám, že do třetice to zase vyjde.

Co vám bude připomínat kariéru?
Dresy. Mám doma na Hluboké sbírku, 250 kousků, ve kterých jsem hrál nebo je povyměňoval se soupeři. Jsou na obrovském věšáku, každý má své ramínko. Jsou to originály.

Který je nej? Jaké jméno byste za nic nevyměnil?
Nesbírám jména, ale dresy. Vypíchnout jeden nejde.

Ten sobotní, kdy nastoupíte proti Kanadě, si určitě necháte, že?
Samozřejmě. Zvlášť teď, kdy pro každý reprezentační zápas vyrábějí novou sadu, jsou tam vlaječky, k tomu datum. Dostáváme dva: jeden vyměním, druhý si nechám.

Který je ve sbírce úplně první?
Ten z Budějic, černobílý, pruhovaný. To jsem hrál ještě druhou ligu.

Předloni po neúspěšné baráži o mistrovství světa jste chtěl v reprezentaci skončit. Ale pokračujete. Dokdy?
Rozhodne se po konci sezony. Musím se rozhodnout sám. Sparta má eminentní zájem, abych prodloužil smlouvu, mám nabídky z ciziny.

K návratu z ciziny vás přiměly manželka a děti. I teď vás ovlivňují?
Dost. Hodně se o tom s manželkou bavíme. Ona mě podporuje, díky za to. Ale stejně mi vždycky řekne: Musíš se rozhodnout sám!

A co si vlastně rodina myslí?
Cítím, že by chtěli, abych skončil.

Ve dvaatřiceti?
Jednou stejně budu muset skončit.

Hodně vás přemlouvá kamarád Nedvěd. I trenér Brückner. Chtějí, abyste s koncem kariéry nespěchal.
S panem Brücknerem jsem se bavil. Spíš v legraci říkal: Proč bys končil, jsi v nejlepších letech, ideální vrchol bude na mistrovství světa 2006.

Co vy na to?
Je to daleko. Přiznávám ale, že jsou tlaky, abych nekončil.

Co rozhodne?
Můj pocit. Momentálně se daří, ale už po zimní přípravě se můžu cítit mizerně.

Rozhodne, jak příští léto dopadne mistrovství Evropy v Portugalsku?
Spíš to, jak dopadne Sparta v lize.

To myslíte jak?
Když získáme titul a dostaneme se do Ligy mistrů... Chtěl bych vědět, kdo bude Spartu trénovat, panu Kotrbovi končí v létě smlouva. Jestli přijdou noví hráči a tak dál. Musím říct, že rozhodování je snazší, když se člověku daří.

Vám se daří. Válíte ve Spartě, budete hrát podevadesáté v reprezentaci. To už se blíží stovka! Máte spočítáno, který zápas by to byl?
No, buď finále, nebo ten další zápas poté, že?

Zdeněk Nehoda, ještě dnes český rekordman, považuje stovku za magickou. Vás ta meta nepřitahuje?
Devadesátka už mě klidným nenechává, ale stovka jo. Hodně předbíháte, stovka je ještě daleko.

Nežárlí na vás Nehoda?
Potkáváme se často a mám pocit, že mi to přeje. Říkal, že dojít k takovému číslu je umění. Gratuloval mi.

Jak odměníte spoluhráče, až v sobotu nastoupíte podevadesáté?
To spíš oni by měli odměnit mě, ne? Zatím to tak ovšem nevypadá. Já jako pokladník nemám kolonku za vyrovnání rekordu, ale něco asi budu muset šoupnout.

Kolik je v kase, pane pokladníku?
Nezlobte se, to je interní věc. Ještě by pak na mě přišel berňák.

Proč vlastně hráč platí za úspěch? Když dá první gól, když vstřelí hattrick, když je poprvé kapitánem...
Je to daň šatně. Spoluhráči mají podíl na vašem úspěchu, sám bych nic nezmohl. Co bych byl bez nich?

A bez štěstí... Ani jednou jste nebyl vážněji zraněný, to je výjimečný jev.
Já vím. A musím to hned zaklepat. Jednou jsem měl natažené vazy v koleni, chtělo to čtrnáct dní klid. Horší zranění mě v životě nepotkalo, díky bohu. Snad to ještě pár dní vydrží.

Domácí reprezentační rekordmani
1. Zdeněk Nehoda (1971-1987) 90
2. *Karel Poborský (1994-?) 89
3. *Pavel Kuka (1990-2001) 87
4. *Jiří Němec (1990-2001) 84
5. Marián Masný (1974-1982) 75
   Ladislav Novák (1952-1966) 75
7. *Pavel Nedvěd (1994-?) 73
   František Plánička (1926-1938) 73
9. Karol Dobiaš (1967-1980) 67
10. *Vladimír Šmicer (1995-?) 66
Nehoda se loučil až 5 let po skončení reprezentační kariéry. Symbolicky si zahrál úvodních 10 minut proti Polsku.
* Aktivní hráči
Zdroj: ČTK

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze