|
vyšlo na názorové stránce MF DNES |
Naposledy jsme se viděli před měsícem. Vydali jsme se za ním do Příbrami nachystat fotoreportáž, která by zachytila jeho svět. Když zmizela fronta, jež na něj vždy čeká v malé chodbě fotbalového stadionu, vydali jsme se s ním a jeho bodyguardem na další místa, která jsou s ním spjata.
Do jednoho z barů s ruletou a blikajícími automaty, do jeho domu, před nímž byl před rokem a půl postřelen. Ale i na Svatou Horu, známé poutní místo. Jen na boxerský sál nedošlo.
Bývalý číšník, který se živil hraním karet, o sobě mluví jako o věřícím člověku a doma má koutek s velkými kříži. Zároveň říká, že není svatý. A v kanceláři má bustu T. G. Masaryka. Není to kýč? Jak to všechno může jít k sobě? Těžko.
Nevíte, čemu věřit, a čemu ne.
Ale to je prostě Starka. Muž kontrastů. A mohutné postavy, který by jednomu hravě zlomil ruku - a přitom nosí tenké brýle a píchá si kvůli cukrovce inzulin.
Svérázný je i coby fotbalový boss. Byl to on, kdo přestěhoval slavnou, leč skomírající Duklu z Prahy do Příbrami a vzal s sebou i všechny její blyštivé trofeje. Z jiného klubu zase pro změnu přesunul téměř celou jedenáctku. Byly to Drnovice, které nakrátko opanovala jedna z firem Radovana Krejčíře. Toho, jehož otce měl Starka pomáhat unést.
Rozhodčí se ho báli. A legendární je historka, jak nechal na dálničním odpočívadle nabančit lidem z Opavy, kteří se pokusili uplatit hráče jeho týmu, aby pustili zápas.
Proto mělo takový úspěch i jeho poslední představení s Ivanem Horníkem, superstar korupční aféry. Starka veřejně vyhlásil, že ho klidně zaměstná. Vždyť je to starý kamarád...
Pro Příbram to vypadalo na tu nejhorší reklamu. Jenže tak to v českém fotbale nechodí. Když se předseda fotbalového svazu Pavel Mokrý, mimochodem jiný Horníkův známý, nad Starkovým činem spravedlivě rozhořčil, přišel mu lakonický vzkaz: Sorry, Pavle, ale do toho ti nic není...
Starka, muž o nic horší než český fotbal
Starka, člen výkonného výboru svazu, je pevnou součástí fotbalového prostředí, které vždy ovládali muži na hraně zákona. František Chvalovský, vyšetřovaný kvůli úvěrovým podvodům, mu dokonce šéfoval. Navíc se počítá to, že Příbram by v lize bez Starky nikdy nebyla, hráči, které údajně platí ze svého, na něj nedají dopustit.
Pokud by Starka skončil ve vězení, fotbal se od něho štítivě neodtáhne. Je totiž stejný jako on sám - a spíš horší.
Ale skončí Starka opravdu natrvalo za mřížemi? Nejspíš ne.
K jeho jménu už léta patří přízvisko kontroverzní podnikatel. Nebo vládce příbramského podsvětí. Už je to klišé.
Jenže důkazy vždycky chyběly, nikdo o jeho způsobech, které znalci nazývají mafiánské, nepromluvil. Proto se Starka vždycky rozčiloval, co všechno se o něm napíše. A přesto, nebo spíš právě proto se nestraní novinářů. Pochopil, že je může využít. A tak opakuje, kolik živí zaměstnanců, že za ně platí sociální a zdravotní pojištění a že netuneluje miliardy jako jiní. Pokaždé zdůrazní, že je kluk z ulice, vyučený číšník.
Pokud je Starka uličník, pak je velká ryba. Jedině to by vysvětlilo, že k jejímu polapení byla nutná velkolepá scéna jak z akčního filmu - se zátarasy a vrtulníkem - v níž se změnil zásah policie. Co na tom, že se na hodinu zablokuje silnice do Prahy v obou směrech!
Pochybuji však, že by se Starka nebo jeho bodyguardi pouštěli do přestřelky s ozbrojeným komandem.
To už spíš hrozila vzpoura řidičů čekajících v koloně - kdyby se Starka zamkl ve svém opancéřovaném audi, se kterým prý nepohne ani ruční granát...
Pokud se mu nic neprokáže, bude to blamáž. Starka se zase bude smát. A až se vrátí do Příbrami, možná jako první věc udělá to, že se podívá na rappera Tupaka Shakura, jehož plakát visí v jeho kanceláři. "Soudit mě může jen Bůh...“ stojí pod portrétem.
 Jaroslav Starka ve své příbramské fotbalové kanceláři. |
