Starý pán možná dobře ví, jak se tady budou dělit body. A taky že ano, Jirny střílejí těsně před koncem gól na 3:2 a rozhodčí Michal Blaschke snad ještě před vypršením času fouká do píšťalky. Ani vteřina nastavení, konec.
"Kdyby ten gól nepadl, tak hrajeme ještě teď," utrousí při odchodu do kabin kapitán hostů Václav Štípek. "Viděl jste to sám, ve druhé půli co souboj, to standardní situace proti nám. To se nedá hrát, bojíte se soupeře dotknout. Radši to nebudu víc komentovat, to nemá žádnou cenu."
Za hrazením Ivan Horník, muž nechvalně podepsaný pod nejznámější korupční aférou české ligy. Opálený, usměvavý, v elegantním olivovém kabátu vypadá šmrncovně. A před hrazením na trávníku čítanková bezbolestná vrtačka.
Tak se přece v Horníkově éře říkalo stylu vedení zápasu, při němž sudí jeden z týmů nenápadně tlačí a tlačí k bráně soupeře.
I domácí diváci se tomu smáli a bavili se nad vlastními hláškami. "To nám ta ofsajdová past zase pěkně funguje." Když rozhodčí dvakrát zastavil brejk hostů naprosto nesmyslným ofsajdem.
"Bude penaltička, už se nám to blíží." Když se trestné kopy domácích posouvaly blíž a blíž pokutovému území.
Ivan Horník na divizním zápase Jirny - Souš.
Marek Kincl v dresu Jiren
Přitom v první půli to byl místy moc pěkný fotbal, Jirny rychle vstřelily dva hezké góly, ne nadarmo léta vládnou divizi. Ale asi i díky tomu, že jim sudí za stavu 2:1 odpustil penaltu.
"Bod by byl zlatej, ale sem se pro ně nejezdí. Není náhoda, že tu nikdo nevyhrál už asi pět let," řekl Štípek.
