Přitom se mu jen občas zatne lícní šlacha v tváři. Jako by otec - tesař z bigotního Kempenu - vytesal synka ze dřeva.
Pokud hraje, nazývá jeho krajan Johan Cruyff defenzivu týmu „one-man defence“, obranou jednoho muže. Kdyby si před pár týdny kapitán reprezentace Pavel Nedvěd mohl vybrat, s kým z Nizozemců se nechce potkat, hned zvolil - Stama.
Přednosti? „Totální soustředěnost,“ shodují se experti. „Má jedinou chybu. Není Angličan,“ prohlásil o něm Bobby Charlton, kapitán mistrů světa 1966.
Když Stama v osmadevadesátém koupil za 10,75 milionu liber Manchester z Eindhovenu, stal se nejdražším obráncem světa. Ale tahle cenovka se mu načas stala olověnou koulí u nohy. Serval ji až za čas.
Dvakrát byl pak nejlepším obráncem Ligy mistrů, v roce 1999 v nezapomenutelné koncovce s Bayernem slavil triumf a s Manchesterem dobyl ještě anglickou ligu i pohár.
Pak vydal knihu pamětí a sir Alex Ferguson, nedotknutelná ikona klubu, náhle prohlásil, že se mu přestává hodit do systému...
Zamířil do Lazia (už za 16,5 milionu liber), když tu končila éra imperátora Cragnottiho. A špatné časy přiživil pozitivním dopingovým testem na nandrolon. Jenže jak už to u fotbalistů bývá, „odseděl“ si pouze čtyři měsíce. Co se stalo, ví možná jen on sám.
Kope dál. Skvěle. „Zásadní muž obrany Lazia,“ řekne stručně Jaroslav Šilhavý, asistent trenéra Sparty, sám bývalý pevný stoper.
Věhlasný jedenatřicetiletý multimilionář a od víkendu čerstvý otec dvojčat Stam zůstává tichým klukem z malého města. Doma v Kempenu si stále drží domek, na jehož zahradě si vybudoval rybník. „Ruší mě jen výletní lodě,“ zavrčí samotář.
