"Nečekal jsem to, ale na druhou stranu jsem tak trochu doufal," přiznal šestadvacetiletý fotbalista. "Říkal jsem si, že je to přátelák, docela mi to jde... No, a pak mi volal trenér, že mě nominuje. Radost jsem z toho měl velkou."
Štajner se do národního mužstva vrací po sedmi měsících. Byl u říjnového začátku kvalifikace, v Moldavsku odehrál celý zápas, ale v následném souboji s Běloruskem už nenastoupil.
Vynechal i listopadové přípravné utkání se Švédskem, letošní únorové s Francií a chyběl i v kvalifikačním dvojzápase v Nizozemsku a s Rakouskem. "Na Francii jsem ani být nemohl, protože jsem byl zraněný a v klubu pořádně nehrál. Takže mi bylo jasné, že se nemůžu dostat ani na tu kvalifikaci."
V pozvánku na Turecko už ale doufal. Od letního přestupu z Liberce má teď nejlepší formu, v bundesligovém týmu patří do základní sestavy. "A vím, že z ní nevypadnu, ani když na několik dní kvůli reprezentaci odjedu. Dřív to tak nebývalo."
Hannover hraje na tři útočníky a Štajner běhá po pravém křídle, což si pochvaluje. "Hraju to svoje."
Až v posledním zápase proti Kaiserslauternu musel své oblíbené místo uvolnit Stendelovi, ale v sestavě přesto nechyběl. Kouč Rangnick ho postavil doleva místo kamerunského útočníka Idrissoua, který je z formy. "Stendel je ortodoxní pravák a mně to vlevo nevadí. Přizpůsobím se všude."
V sobotu hraje Hannover v Berlíně, ale po zápase se Štajner do Česka ještě nevydá. Ve svém porsche vyrazí až po nedělním tréninku z Hannoveru. "A když je sraz až v pondělí, tak se ještě stavím v Liberci."
Druhý den do Prahy už vyrazí sám, v nominaci není ani jeden jeho bývalý spoluhráč z Liberce. A to před rokem vozil Štajner na reprezentační srazy Holeňáka, Johanu, Kinského a Kolouška...
