Dnes už je situace jiná. Po téměř půldruhém roce si v Německu zvykl, našel si přítelkyni a tak se po trénincích a zápasech nemusí vracet do prázdného bytu. "Je fakt, že teď už jsem v pohodě," pochvaluje si. "Ještě tak kdybych se zas chytil v základní sestavě a odehrál pět zbývajících letošních ligových zápasů."
Poslední měsíc je to se Štajnerovým fotbalem jako na houpačce: jednou hraje, podruhé ne, potom zase nastupuje na poslední minuty zápasu.
"Například minulé čtyři zápasy. Jednou v základní sestavě, pak jsem dvakrát střídal až ke konci a naposled minulou sobotu doma s Brémama jsem hrál celý zápas," vypočítává svou bilanci. "Sice jsme prohráli pět jedna, ale dal jsem gól a v Kickeru jsem měl z našich nejlepší hodnocení. Tak uvidíme."
Když si chce s partnerkou zajít na večeři, většinou z Hannoveru vyjedou do čtyřicet kilometrů vzdáleného Celle, kde je česká hospoda U Švejka.
"V Hannoveru jsou sice taky dva české podniky, ale v Celle nám to prostě sedí víc," říká. "Majitelem je tam taky Čech a já vím, že tam kdykoli dostanu to naše vepřo, knedlo, zelo. Jen když třeba máme chuť na pečenou kachnu, zavoláme předem."
Stejně jako jeho spoluhráči z národního mužstva si také on nemůže reprezentační pozvánku vynachválit.
"Docela dlouhé volno, uvolněné tréninky a pokecání s klukama, to přesně mi vyhovuje. Jen jsem se ještě nedostal za kamarádama z Liberce. Společně s přítelkyní, která za mnou přijede do Teplic, za nima musím vyrazit hned po sobotním zápase."
Říjnový kvalifikační zápas s Rakouskem ve Vídni odehrál celý, ale žádnou ze svých parádiček, jimiž dokáže soupeřovy obránce přivádět k zoufalství, tentokrát nepředvedl. Jeho posledním výstavním kouskem tak zůstává gólem zakončené sólo přes půl hřiště, kterým udivil v červnové kvalifikaci Česko - Moldavsko (5:0).
"To ale byl úplně jiný zápas, při něm se to sólovalo," zavzpomíná. "Moldavani se jen bránili, vedli jsem už dva nula, tak jsem si troufnul. Jenže naposled ve Vídni jsem nastoupil jako pravý záložník místo potrestaného Karla Poborského a měl jsem důsledně plnit i obranné úkoly. Tak jsem to vzal poctivě. Navíc dopředu se dlouho nemohl chytit nikdo."
Jeho nečekaným finesám v utkání s Rakouskem prý také bránilo hřiště. "Nemám rád, když je trávník suchý. A ve Vídni ho před zápasem ani nepokropili, zatímco jinde je takové stříkání obvyklé. Míč pak všelijak odskakuje, i když v hledišti by to nikoho nenapadlo. Kdepak, mně musí míč pěkně klouzat."
Štajner souhlasí s úterním Brücknerovým výrokem, že současné národní mužstvo je týmem zralým nejen pro mistrovství Evropy, ale i pro mistrovství světa, které bude v roce 2006 v Německu.
"Pod tahle slova se můžu jen podepsat. Dokonce bych řekl, že mužstvo bude ještě silnější. O dnešní třicátníky a jedenatřicátníky strach nemám, takový Pavel Nedvěd bude hrát za tři roky stejně, jako hraje dneska," míní sedmadvacetiletý fotbalista.
"Možná sám od sebe skončí jen Karel Poborský, ale i u něj bych spíš bych tipoval, že ho tahle parta ještě zláká. Ti mladší pak vyzrají, zkrátka, slibná perspektiva."
Když se má zmínit o českých šancích na mistrovství Evropy, chvilku přemýšlí.
"Nechci bez rozmyslu vypálit, že máme na medaili, i když to zatím tak vypadá," říká. "Jenže tam bude hrát roli spousta věcí. Bude záležet hlavně na losu, pak také na jednotlivých zápasech. Můžeme mít třeba smůlu a rázem se všechno zvrtne. Kdepak, seriózně se to dopředu odhadnout nedá. I když i já myslím hodně vysoko."
