Na nehostinné podmínky mají sparťané v poslední době v Evropě trochu smůlu. Loni stárnoucí neapolský betonový kolos San Paolo, potom chátrající bratislavské Pasienky. Letos zase moskevské Chimki, hřiště zasazené mezi paneláky. A teď Tripolis.
Stadion stojí na okraji města v nezastavěné oblasti, hned u silnice. Zvenku skutečně nevypadá přívětivě, uvnitř je ale celkem útulný. I když hraje Asteras ligu teprve osm let, ukrývá i slušně zaplněnou vitrínu s nablýskanými trofejemi - třeba za vítězství v domácím poháru nebo ve druhé a třetí lize.
Pro diváka ale moc komfortní prostředí nenabízí. Sedm a půl tisíce míst, jen dvě ze čtyř tribun zakrývá střecha. Stadion je neuzavřený, v rohu za jednou z branek vyčuhuje stožár elektrického vedení, stěny tribun jsou někde plechové, jinde betonové. Jen trávník je v perfektním stavu.
Jako by skoro na každém kroku bylo znát, že Tripolis rychle vystoupal soutěžemi a většina úprav probíhala za pochodu - proto stadion jako celek působí nesourodě. Do roku 2005 stála u hřiště jediná tribuna, až pak se začalo zvelebovat. Řecký hrdina boje za nezávislost, Theodoros Kolokotrinis, by si každopádně zasloužil, aby jeho jméno nesl hezčí stánek.
Na nápravě už se pracuje, klub by rád využil pozemky v blízkosti stadionu, aby postavil nový, pro 13 tisíc lidí. Zatím se ale nestaví a je otázka, za jak dlouho se místní dočkají.
V týmu Asterasu je osmnáct cizinců a ani atmosféra v hledišti prý nebývá typicky řecká. „S tou na Panathinaikosu nebo Olympiakosu se nedá srovnat,“ tvrdí Tomáš Košický, slovenský brankář Asterasu. „Snad bude vyprodáno, tak jako loni na zápasy Evropské ligy. Ale nic divokého se očekávat nedá.“
Rušno tak zatím bylo zatím hlavně na tiskové konferenci, respektive před jejím začátkem. Hráči, tiskový mluvčí i překladatelky už byli na svých místech, ale museli ještě několik minut čekat, než se podařilo vyřešit technické problémy s přenosem obrazu a zvuku. Řečtí novináři se dlouho hlasitě dohadovali a až se značným zpožděním se mohlo začít.
Nejdřív mluvil domácí trenér Staikos Vergetis, muž s neměnným přísným výrazem ve tváři. Na rozdíl od hráčů ještě pamatuje původní podobu stadionu, u týmu totiž v různých rolích působí už deset let. Vypomáhal třeba i jako tlumočník překládající pokyny zahraničním hráčům, kromě řečtiny totiž plynně ovládá španělštinu a angličtinu.
Po něm přišli na řadu sparťané: trenér Ščasný domácím novinářům odpovídal v plynné řečtině, záložník Bořek Dočkal zase vzpomínal na to, že v Tripolisu už kdysi hrál - s jedenadvacítkou tu před pěti lety vybojoval postup na Euro. „Vzpomínky mám spíš na zápas než na zázemí, ale kabina mi hned připomněla, že už jsem tu hrál,“ líčil.
Ve čtvrtek večer se ukáže, jestli bude na vnitrozemské město i dál vzpomínat jen v dobrém.
