V Brescii byl po Robertu Baggiovi jedním z nejlépe placených hráčů. „Finanční krize fotbalu dolehla i sem,“ pokrčí rameny. Takové jsou zákony fotbalového byznysu.
Srníček přišel do Brescie po mistrovství Evropy v létě 2000 z anglického klubu Sheffield Wednesday. V první sezoně chytal stabilně a pomohl týmu k osmému místu v soutěži. Stále patřil k oporám reprezentace. Jenže následující rok sledoval fotbal většinou z lavičky náhradníků. K jedinému utkání za sezonu přidal chabých pět startů loni na podzim.
„Už jsem s prvním mužstvem někdy ani netrénoval,“ říká trpce. Tím oživuje vzpomínku na trudné měsíce v anglickém Newcastlu, které zažil kdysi pod trenérem Keeganem.
Přestup do Cosenzy, stotisícového města na jihu, nese statečně. I když rodinu nechal do léta v Brescii. „Dcera tam chodí do školy. Zatím zůstanu v hotelu. Uvidí se, co dál.“ Cosenza se pohybuje v sestupovém pásmu. „Druhá liga je v Itálii hrozně vyrovnaná. Dva tři zápasy a jste zase jinde. Ale základ zůstává: udržet se.“ Diváků chodí málo, poslední zápasy ne víc než pět tisíc.
Hvězdou modročerveného týmu je kapitán a stratég Gianluigi Lentini, nedávno nejdražší fotbalista světa. V brance chytal muž s českým příjmením Francesco Ripa.
„Vypadá ale jako typický Ital, takový snědý chlapík. Musím se ho zeptat na kořeny,“ plánuje Srníček.
Možná už v neděli ho v brance vystřídá. Cosenzu čeká doma poslední zápas první poloviny soutěže s Janovem. Klubem, kde kdysi šířil slávu českého fotbalu „bomber“ Skuhravý.
