Má za sebou kariéru profesionálního fotbalisty, ale mnohem úspěšnější se stal až z kanceláře. Španělský rodák s fotbalovou přezdívkou Monchi v sobě nosí know-how, o které se praly ty největší kluby na světě.
Chtěli ho v Anglii, zájem měli Francouzi. Kdysi ho dokonce oslovila i Barcelona, jenže Monchi zůstával dlouhých sedmnáct let věrný Seville, ze které vytvořil evropský velkoklub.
Pro změnu se rozhodl až letos. „Řím se snažil nejvíc,“ popisoval vyjednávání, která určitě nebyla snadná.
O Monchim se totiž mluví jako o nejlepším sportovním řediteli fotbalového světa.
Život se Sevillou
Andalusie je mu souzená. Narodil se v ní, v Seville strávil devět let, ale nikdy výrazně neprorazil. Byl náhradním brankářem a za celou kariéru si zachytal v jen v 85 zápasech.
Přesto se stal brzy největší postavou klubových dějin. Ne, není to nadsázka, skutečně ho tak v Seville vnímají.
Stal se sportovním ředitelem, když se klub na přelomu tisíciletí propadl do druhé ligy. K tomu Sevillu trápily finanční problémy, těžké časy. Přesto se během několika let vyšplhala nejen mezi špičku španělského i evropského fotbalu.
I díky Monchimu vyhrála devět trofejí, třikrát za sebou kralovala Evropské lize, což je s předchozím dvaapadesátiletým čekáním na úspěch v ostrém kontrastu.
Přitom skoro každý rok přicházela o velké hvězdy. Jen si projděte ten seznam: Palop - Alves, Fazio, Cáceres, Adriano - Rakitič, Baptista, Keita, Poulsen - Fabiano, Bacca.
Tuhle jedenáctku si v Seville pořídili za 25 milionů a prodali za sedminásobek. K tomu vychovaly hvězdy z akademie jako Sergio Ramos či Antonio Reyes, z nichž se staly osobnosti světového fotbalu.
Všechno díky práci a perfektnímu odhadu jednoho muže. Dnes osmačtyřicetiletého Monchiho.
Databáze v telefonu
Že mu z mužstva neustále odcházeli nejlepší hráči, mu nikdy nevadilo. Jako by se v tom spíš vyžíval. „Vytvořili jsme v klubu prostředí, ve kterém budou hráči úspěšní a mohou se zlepšovat,“ vysvětluje Monchi.
S každým odchodem si poradil, měl vždy připravené varianty. Jak je to možné, vysvětloval v loňském rozhovoru s britským Guardianem.
„Od začátku sezony pokrývá každou soutěž šestnáct lidí. Prvních pět měsíců prostě jen sledují jednotlivé zápasy bez nějakého konkrétního cíle. Shromažďují data a každý měsíc vytvoří ideální jedenáctku dané ligy. V prosinci už začínáme hráče sledovat konkrétněji: jak se jim daří doma? Venku? V mezinárodních zápasech? Snažíme se vytvořit jejich širší profil.“
Velkou databázi, kterou společně se svými skauty vytvoří, nosí v telefonu. „Trenér si určí, co by měl hráč umět, kolik by toho měl naběhat, jaké by měl mít vlastnosti. A my už pro něj několik takových fotbalistů máme vytipovaných,“ popisuje Monchi.
Na něm je, aby přestup vyjednal. Kromě fotbalových kvalit a dovedností, musí správně odhadnout i charakter. „Když jsme podepisovali Krychowiaka, pomyslel jsem si, jak se tu asi Polák bude cítit? Nakonec se sžil s místním prostředím jako nikdo.“ Zato například v Konopljankovi se spletl.
„Nebo Arouna Koné, náš nejdražší nákup, dal jen dva góly v jedenačtyřiceti zápasech. Pak přestoupil do Levante a dal jich sedmnáct,“ vzpomíná.
Moc často se ale nemýlí. Spíš je při svém odhadu až neuvěřitelně přesný.
Za svůj největší objev považuje Daniho Alvese, kterého přivedl jako devatenáctiletého za 200 tisíc eur. Do Barcelony ho za pět let prodal za 36 milionů...
Na seznamu měl jistě vysoko i Patrika Schicka, kterého však nakoupil už do AS Řím, svého nového projektu. Za českého útočníka neváhal zaplatit přes miliardu korun, což nebyl jen nový rekord klubu, ale také maximum samotného Monchiho.
Tolik peněz ještě za jednoho hráče nikdy nedal.
