Především nikdo v Redakci sportu ČT nevydal žádný příkaz "nepřestat za žádných okolností mluvit". Spor o míru slova se v českých a československých televizích vede od 11. února 1955, kdy pionýři Holubec a Valchář komentovali první přímý přenos.
Český divák se stále jaksi nesjednotil. Někdo chce, aby komentátor mluvil víc, a současně neméně početná skupina u obrazovek syčí varovné: "Psst! Nemel furt!" Tvrdím, že komentáře z MS ve fotbale nepřesáhly v poměru slova a obrazu obvyklý zlomek. A mohu to dokázat promítnutím kazety libovolného zápasu turnaje, který určíte.
Ach, ta slovní zásoba
Souhlasím, že slovní zásoba patří k rezervám nás sportovních komentátorů. Rovněž omlouvání faulů jejich "užitečností" není vhodné. Tím však naše shoda s panem Macků končí.
Příklady, které uvádí, jsou až na pět výjimek buď nepřesné, nebo úplně nesmyslné. Ve sportovních přímých přenosech platí: komentátor musí ctít obraz. Hodnotit mluvené slovo po jeho převodu do písemné formy je asi stejně chytré jako chytat na udici kapry z vypuštěného rybníka.
Teprve spojením komentáře a popisovaného děje vzniká celek, který dává smysl. Proto spojení "narýsovat přihrávku" vypadá napsané poněkud divně, ale přesně vystihuje situaci, při které přihrávaný míč projde mezerou mezi šesti obránci. Pokud Jiří Macků opsal tolik komentátorských výroků a zároveň v podtitulku ke svému článku píše, že znalci vypínali zvuk, sám sebe ze znalců vyřadil.
Já jsem na žádného jiného znalce, který by vypínal zvuk, nenarazil, aniž bych se prostředí profesionálního sportu nějak zásadně vyhýbal. Jiný znalec než Macků v článku citován není.
Podobný protimluv se v jeho textu opakuje v každém odstavci. Na jedné straně nám autor vyčítá neschopnost pohrát si při živém komentování s češtinou, ale hned varuje před používáním výrazů "naskakovat", "prokousat se" či "spálit šanci".
Posloužím trochou teorie: slovní doprovod přímého přenosu se dělí na dvě části: popis děje a rámcový komentář. Při rychlém popisu se komentátor neobejde bez zavedených termínů, významově nadsazených spojení a někdy, ve snaze ušetřit čas srozumitelnou zkratkou, použije i klišé. Protestuji proti těm nejhrůznějším, kterým se snažíme vyhýbat, kdy "nůž projíždí máslem", "nastává trma-vrma" nebo se třeba "planeta obrací vzhůru nohama", což je mimochodem obrat, kterým pan Macků zakončil první větu svého rozsudku.
Jeho článek přitom nevznikal v přímém přenosu, autora netlačil stres nebo únava z nevyspání. Ano, kolegové jistě občas významově "utekli", ale pokud se jejich poklesky během 170 hodin živého vysílání omezily na předvedený výčet, mají moje uznání - a podle ohlasů (těch negativních přišel suverénně nejmenší počet od roku 1984, odkdy sleduji fotbalové šampionáty v redakci) i respekt soudných diváků.
Dle jakých pravidel?
Dovolím si tvrdit, že všichni čtyři komentátoři se mohou prokázat velmi dobrou znalostí fotbalových pravidel. Nevím, z jakých příruček čerpal své výtky Jiří Macků, ale podle posledních pravidel FIFA, vydaných k 1. 7. 2000, část A, paragraf XII, se penalta nařizuje za jakékoli vražení do hráče v pokutovém území.
O žádné možnosti "poslat soupeře tvrdě na trávník s plným uplatněním tělesné síly" nepíše nic ani výkladová část uvedeného pravidla. Další argumenty snad ani nemohl napsat muž, který si do podtitulu uvede publicista.
Ve sportovním žargonu jsou termíny "vápno", "útočný faul" apod. přípustné v jejich přeneseném významu. Jistě, můžeme debatovat o četnosti výskytu slangu v komentátorově slovníku. Jen dokonalý stroj by ho dokázal z improvizační komunikace (kterou komentování přímých přenosů do značné míry je) zcela vymýtit.
Něco Vám, Jiří Macků, opravdu ujelo. Nazvat kolegu Pavla Čapka "pohrobkem normalizované sportovní redakce", to je projev hulvátství tak ryzího, že pochybuji o Vašem plném autorství.
Pokud jste si to soukromě nestanovil jinak, tak dobou normalizace je chápána éra 70. let, možná začátek let osmdesátých, tedy doba, kdy jste Vy mimo jiné vedl hokejové oddělení v Gólu. Pavel Čapek si elévský rok v Hlavní redakci tělovýchovy a motorismu odbyl v sezoně 1984/85 (to byla snad víc perestrojka než normalizace) a jeho první velkou komentátorskou příležitostí bylo fotbalové mistrovství světa 1990.
To, co jste napsal, je urážka. Považuji za nezbytné, abyste se za ni kolegovi Čapkovi a také redakci omluvil.
Článek vyšel v deníku MF DNES v rubrice Fórum
