Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Spokojený Nedvěd: Parádně jsem si zalítal

12 2003
Vídeň - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) Tak báječně a spontánně si kapitán fotbalových reprezentantů Pavel Nedvěd vítězství dlouho nevychutnal. "Musím přiznat, že zase až takové drama jsme z toho udělat nechtěli. Ale tím víc nás to vítězství těší," svěřoval se v sobotu kolem sedmé večer novinářům. Sice viditelně vyčerpaný, ale zároveň nesmírně šťastný.

Bylo krátce po velkolepém českém představení, při kterém na vídeňském stadionu Ernsta Happela jedenatřicetiletý Nedvěd táhl mužstvo od nepříznivého stavu 1:2 ke konečné výhře 3:2! Česko vítězstvím nad Rakouskem natáhlo impozantní šňůru bez porážky na osmnáct zápasů.

Co vás na závěrečném kvalifikačním vítězství těší nejvíc?
To se nedá říct tak jednoznačně. Samozřejmě vítězství, pokračující nevídaná série bez porážky a potom taky fakt, že jsme nezklamali naše fanoušky v hledišti.

Čekal jste, že českých příznivců bude ve Vídni tolik?
No právě, to množství nás až šokovalo. Věděli jsme, že naši fanoušci se do Vídně chystají, ale že jich bude hodně přes deset tisíc, to by nás nenapadlo. Dělalo to dojem, že je jich víc než Rakušanů. Každopádně nám připravili domácí prostředí, protože byli slyšet v jednom kuse. Tyhle lidi jsme prostě zklamat nemohli.
 
Všiml jste si, že v ochozech byli i fanoušci z jedné západočeské obce?
No jasně. Fandy z mojí vesnice, kde jsem poprvé začal kopat do balónu, jsem zaregistroval podle nápisu Skalná na jedné z vlajek. Taky jsem tam pak po zápase dával zvláštní děkovačku. Ale nejen Skalná, všechny ty nápisy českých měst a vesnic byly strašně dojemné. Já tohle na cizím hřišti ještě nezažil. A řekl bych, že můžu mluvit i za spoluhráče.

Věřili jste před zápasem, že i v hodně improvizované sestavě tu neporazitelnost udržíte?
Věřili. A tady bych chtěl poděkovat všem spoluhráčům, kteří skoro celou kvalifikaci proseděli na lavičce a pak naskočili do zápasu, který vůbec nebyl jednoduchý. A oni to prostě zvládli.

Pamatujete, aby se v národním mužstvu sešlo tolik náhradníků?
To nebyli žádní náhradníci. Já tohle slovo nemám rád stejně jako trenér Brückner. Byli to zrovna tak dobří fotbalisti jako ti, co toho za poslední dva roky odehráli za nároďák mnohem víc. Proto jim všem ještě jednou děkuju. Hlavně oni tentokrát ukázali, že jsme opravdu tým.

Co bylo na posledním kvalifikačním zápase nejtěžší?
Asi to, že po nás protihráči šli tak přehnaně tvrdě. Já říkám, a spoluhráči i trenéři jsou se mnou zajedno, že to byl náš nejtvrdší zápas v kvalifikaci. Jenže když dostanete nakopáno a přitom vyhrajete, tak vás ty rány ani nebolí.

Vy sám jste byl několikrát bezohledně skosen. Který faul vás bolel nejvíc?
Copak já, ale úplně nejbrutálnější zákrok ze všech přišel ve druhé půli na Jirku Štajnera. Jak ho sestřelili u té lajny. To bylo opravdu o zlomení nohou. Když to přeženu, tak v první chvíli to vypadalo, že je po něm. Z některých jejich zákroků mi bylo opravdu na zvracení.

Jaký post jste vlastně v tomto zápase hrál? Rozjížděl jste akce z hloubi pole, nabíhal na křídla, kopal jste roh z pravé strany, vzápětí z levé, sprintoval jste středem hřiště, najednou po pravém a hned zase po levém křídle, přihrál jste na všechny tři góly...
No vidíte. A to jsem měl hrát podle pokynů trenéra o pozici staženější než obvykle. Jenže on ten můj široký záběr nějak vyplynul ze hry. Brzo jsme vycítili, že na ně v pohodě máme, tak se to prostě tlačilo dopředu a já si zařádil podle libosti.

Což vám očividně vyhovovalo a svědčilo.
Řekl bych, že právě tohle je můj typický herní styl. Když si můžu po hřišti podobně jako dneska parádně zalítat a být všude. Mám hru založenou na bojovnosti, na rychlosti, na měnění místa. A šance můžu připravovat odkudkoli. Tohle byl ten zápas, který mi po všech stránkách seděl.

Ale po takovém zápřahu toho musíte mít dost.
Žiju a na nohou stojím. Ale pod sprchu se už těším.

Popsal byste ty své tři gólové přihrávky?
Při prvním gólu už jsem si to chystal na střelu, když si o míč křiknul Marek Jankulovski. Já ho sice očima registroval, ale kdyby si nezařval, asi bych to vypálil sám. Při druhém jsem si zase všiml Štěpána Vachouška u vzdálenější tyče a povedlo se mi na něj přesně odcentrovat. No a při tom třetím jsem dostal ideální kolmý míč právě od Vachouška. Tak jsem si ho pustil až k autové čáře a naservíroval před odkrytou rakouskou branku Honzovi Kollerovi.
 
Když jste naopak druhý gól dostali a Rakušané vedli 2:1, i z tribuny byla vidět vaše zuřivá gestikulace na obránce. To jste jim lál, nebo je povzbuzoval?
Dával jsem jim co proto. V první chvíli bych je byl vzteky zabil. Takhle je tam nechat projít. Blesklo mi totiž hlavou, že naše slavná série skončila. Ale vzápětí jsem ten vztek změnil na povzbuzování. Pánové, musíme, tohle přece nejde, jsme lepší, jedem, a tak podobně. A rozjeli jsme se.

Vraťme se k tomu rakouskému vedení 2:1. Podle našeho názoru jste se nechávali unášet ofenzivou a při nebezpečných soupeřových brejcích jste nechávali obranu v bryndě.
Ono to tak nejspíš bude. Měli jsme to pěkně rozjetý, vedli jsme a měli velkou převahu. Pak za stavu jedna jedna jsme chtěli rychle zase vést a asi jsme se opravdu tlačili dopředu až moc. A nechávali jsme jim ve středu hřiště hodně prostoru. Ale na to jejich vedení jsme nakonec odpovědět dokázali.

Považujete české mužstvo za favorita mistrovství Evropy?
To ne. Musíte se na to dívat realisticky. Já myslím, že mistrovství bude mít jiné favority.

Můžete alespoň souhlasit s názorem, že Česko může příští rok na šampionátu pomýšlet hodně vysoko?
Já bych nepředbíhal. Každopádně někdy koncem roku si všichni i s trenéry sedneme, probereme možnosti a nějaký cíl si určitě stanovíme.

Petr Čech (vlevo) a Štěpán Vachoušek se radují po vítězství fotbalové reprezentace v kvalifikačním utkání v Rakousku.

Petr Voříšek, Adam Petrouš, Roman Týce a Jan Koller zdraví fanoušky po vítězství fotbalové reprezentace v kvalifikačním utkání v Rakousku

Kapitán fotbalové reprezentace Pavel Nedvěd zdraví české fanoušky na stadionu ve Vídni.

Pavel Nedvěd se Janem Kollerem vydali po vítězství v Rakousku k sektoru českých fanoušků.

Rakouský obránce Joachim Standfest, brankář Thomas Mandl se snaží zastavit a českého záložníka Štěpána Vachouška v kvalifikačním utkání v Rakousku.

Štastný střelec s kapitánem. Marek Jankulovski se raduje z úvodního gólu, s gratulací spěcha kapitán Pavel Nedvěd.

Marek Jankulovski se s jmenovcem Heinzem snaží zastavit Markuse Schoppa.

Pavel Nedvěd, kapitán českého výběru v akci.

Český reprezentant Tomáš Galásek zastavuje akci Markuse Schoppa.

Joachim Standfest(vpravo) v souboji se Štěpánem Vachouškem.

Edi Glieder (vlevo) ve sprinterském souboji s Markem Jankulovskim.

Češi se radují z gólu v rakouské síti.

Rakouský fotbal ne, Temelín ano, stálo na transparentu českých fanoušků.

Pouze z lavičky sledovali Milan Baroš (vlevo) se Zdeňkem Grygerou v říjnu 2003 zápas s Rakouskem.

Reprezentační trenér Karel Brückner.

Čeští fanoušci skládají s písmen nápis "Temelín s námi".

Děkovačka po vítězném zápase. Zleva: masér Eduard Poustka, Pavel Nedvěd, kustod Jaroslav John.

Zdviženým palcem chválí kapitán české reprezentace Pavel Nedvěd fanoušky, kteří přijeli povzbudit tým do Vídně.

Kapitán Pavel Nedvěd s českou vlajkou po vítězném zápase s Rakouskem, který uzavřel úspěšnou evropskou kvalifikaci.

Nadšený. Pavel Nedvěd neskrývá radost po závěrečném zápase kvalifikace.

Střelec vyrovnávací branky Štěpán Vachoušek objímá Pavla Nedvěda, který mu na gól přihrál.

V bolestech leží na trávníku Marek Jankulovski. Zápas nedohrál, musel střídat.

Pavel Nedvěd se raduje po gólu.

Ćeský obránce Martin Jiránek kryje míč před Andreasem Ivanschitzem.

Pavel Nedvěd pomáhá zraněnému Marku Jankulovskému.

Česká fotbalova reprezentace před utkáním s Rakouskem.

Atmosféra na vídeňském stadionu při zápase Rakousko - Česko.

Kapitán české reprezentace Pavel Nedvěd padá po faulu Joachima Standfesta, přihlíží Thomas Flögel.

Kotel. Čeští fanoušci na stadionu ve Vídni.

Nápis Temelín s námi vytvořili čeští fanoušci na vídeňském stadionu.

Tisíce českých fanoušků dorazily do Vídně na poslední zápas evropské kvalifikace.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze