"Jsme zklamaní," přiznává Jozef Holley, jeden ze slovenských příznivců, kteří do Jižní Afriky přicestovali a bydlí na vysokoškolské sportovní koleji v Pretorii.
Co vás mrzí nejvíc?
Výkony. Nastoupit s Paraguayí doma v Bratislavě a zahrát stejně, celý stadion je vypíská. Kdyby hráči tady jezdili po zadku, bojovali a nakonec vysoko prohráli, nikdo by nic neřekl. My jsme hráli na malé domů a míč měl nejčastěji brankář Mucha.
Kolik viny dáváte trenéru Weissovi?
Kvalifikaci zvládl, tam mu všechno vyšlo: střídání, moment překvapení. Teď mu nevyšlo skoro nic. Proti Zélandu to byla chyba při koučování, přece nemůžeme dostat gól v posledních vteřinách. Proti Paraguayi jsme už podle sestavy věděli, že na to nemáme. Rychlí mladí seděli na lavičce, na hřišti Kozák a spol...
Čím si to vysvětlujete?
Říká se, že sestavu určuje pan Kmotrík, bývalý majitel Petržalky, který snad potřebuje prodat hráče. Ale je to jedna paní povídala.
Takže tomu nevěříte?
Když to vidím, tak snad i ano. Weiss prostě mužstvo poskládal špatně.
Dále: SUPER prázdniny - Uvidím HamšíkaJak táta sbíral kupony a vyhrál cestu na mistrovství světa |
Co Weissovi nejvíc vyčítáte?
My si nemůžeme dovolit, aby běhaví hráči jako Stoch, Hološko, Jendrišek seděli na lavičce. To je jasné, že jsme všude pozdě, když hrají třicátníci, kteří už nestíhají. Pak prohráváme, běží sedmdesátá minuta a my nestřídáme.
Co jste říkal tomu, když trenér vybouchl před novináři?
Nestalo se to poprvé. Osobně jsem k tomu shovívavý. Ale stát se to v Anglii nebo v Itálii, tak ho sežerou. Podle mě je i on zklamaný. Ale tímhle systémem se vážně hrát nedá.
Dále: Slovenský kouč Weiss vybouchlPoslechněte si, jak sprostě vynadal po otázkách Markízy |
Věříte ještě v postup?
Je to docela paradox, že? V jiné skupině ani dvě výhry k postupu stačit nemusí. A my jsme ještě nic neukázali a pořád máme šanci. Jsme schopní remizovat, ale když máme něco ukázat... Jsou tady optimisti, kteří věří, ale já jsem spíš realista.
Není vám nakonec toho výletu, který vyšel v přepočtu na víc než sto tisíc korun, líto?
Peníze jsou a budou. Kdybychom porazili Nový Zéland, tak všichni radostí naskáčeme do bazénu. Je nám líto, když vidíme ty výkony. Mrzí nás, že nemůžeme jít ani na trénink, pořád jenom slyšíme: Ne, ne, ne. Co by jim to udělalo vidět se s námi patnáct minut a podepsat dresy, když už jsme jednou tady. A pro nás by to byl zážitek.
