Před zápasy máte zodpovědnost za hodně věcí. Jste nervózní? Dá se to srovnat s nervozitou, kterou jste zažíval jako hráč?
Myslel jsem si, že si v téhle funkci zápasy víc užiju, ale opak je pravdou. Mám to stejné, jako když jsem byl hráč. Jsem nervózní před zápasem i při něm. A značně. Jsem bývalý hráč Sparty, svázanost s klubem je daleko větší, navíc ve Spartě všechno musí klapat na jedničku. Tady se chyby moc neodpouštějí. Snažím se mít všechno pintlich, takový jsem byl i jako hráč. Je to i tím, že jsem působil v Německu a Rakousku, kde to vyžadují.
Takže jste typ, co má na stole vzorově srovnané šanony?
Ne tak hezky jako asistent trenéra Zdeněk Svoboda, ale když něco potřebuju najít, tak to najdu. Taky si všechno píšu do diáře - to se pak dá splnit. Jinak by mi to mohlo při množství povinností vypadnout.
Na Spartě se tedy chyby moc neodpouštějí. Už jste chyboval?
Nic zásadního. Fotbal jsem hrál, což mi pomáhá, umím předvídat. Stalo se mi, že jsem po zápase zapomněl objednat občerstvení do kabiny, ale to nebyl zásadní průšvih.
Jak je to vlastně s vašimi kompetencemi k trenérovi Ščasnému? Když se zlobí u lajny, vy ho ze své pozice musíte uklidňovat.
Trenérům nevelím, jinak pode mě spadá celý realizační tým. Zdeňka Ščasného beru jako nadřízeného, stejně jako dřív Víťu Lavičku. Ten byl navenek daleko méně emotivní, to Zdeněk je impulzivnější. Po letech mimo Spartu, kdy byl extrémně emotivní, je teď hodně nad věcí. Je s ním méně práce.
Ale třeba v Evropské lize v Tripolisu vyběhl po konci zápasu za rozhodčím na hřiště. Co v takové chvíli můžete dělat?
V té chvíli s tím těžko něco udělám. Jinak už ale znám jeho pohyby, takže vím, co bude následovat. Levým okem sleduji čtvrtého rozhodčího, pravým okem Zdeňka. Když je třeba, upozorním ho, že už rozhodčí pokukuje, aby ho neposlal na tribunu. Od Tripolisu už je klidnější, i když tam jsem ho chápal. (Spartě rozhodčí neuznal vítězný gól v poslední minutě utkání.)
Má váhu i váš názor na fotbalové věci, což není vaše kompetence?
Trenér Ščasný si rád poslechne různé názory, tedy i můj. Snažím se mu neříkat jen pohodlné věci, ale to pozitivní i negativní. Říkám své názory napřímo.
Chodí si za vámi hráči pro fotbalové rady?
Spíš jdu já za nimi. Když mám něco na jazyku, řeknu to. Nemám problém říct Láďovi Krejčímu, jak by měl podle mě centrovat, Konatému, že musí víc chodit do zakončení, nějaké zkušenosti snad mám. Nejsou to výtky, spíš rady. Když se mi u někoho nelíbí první dotek, řeknu mu, že by na něm měl pracovat, protože ho to zrychlí. I teď před Plzní pár klukům něco řeknu.
Třeba Petrovi Jiráčkovi, jehož čeká hodně sledovaný duel?
U něj mám taky něco na jazyku. Je dost zkušený, v hlavě to zvládne, půjde jen o fotbalové postřehy.
Sedíte s trenéry, máte blízko k hráčům. Ke komu se kloníte?
Snažím se být spojka mezi kabinou, trenéry a vedením. Pokud hráči chtějí, abych za ně zabojoval, a má to hlavu a patu, udělám to. To jsou třeba posuny tréninků, den volna navíc. Málokdy se rozcházíme, že je jedna strana zklamaná. Většinou s těmi návrhy přicházejí starší hráči: Matějovský, Lafata, Dočkal, Holek, Kováč. Někdy ale s něčím přijdu sám. Když se mi zdá, že jsou kluci rozbití, že by si potřebovali odfrknout, řeknu to. Vidím to z pomezí hráče a funkcionáře. Někdy trenér řekne, že je potřeba i přesto potrénovat, ale vždycky se domluvíme.
Můžete být s hráči kamarád, když vás musí poslouchat?
S některými jsem ještě hrál, ale ti mladší už mi vykají. Je dobré mít mírný odstup. S hráči nechodím na žádné jejich akce. I když mě zvali, nezdá se mi to vhodné. Nikdo mi to nezakázal, ale já si to nastavil sám. Porušil jsem to jen po sezoně, kdy jsme získali triple.
Říkáte, že ve Spartě by neměl být nic problém. Narazil jste ale už na něco, co problém byl?
Nestalo se mi, že bych u vedení narazil. Kluci mají vesměs všechno, co chtějí a potřebují.
Chtějí po vás i pomoc s osobními věcmi?
Češi si je zařídí sami, v tomhle spíš pomáhám cizincům. Ti si občas stěžují, že jim je tady velká zima, ale s tím pomoci neumím. (usmívá se)
Koho z hráčů máte nejčastěji na telefonu?
To nejde říct. Používám aplikaci pro mobilní komunikaci WhatsApp, kde máme založenou svoji sparťanskou skupinu. Mám tam skoro všechny hráče, tady komunikujeme. Napíšu zprávu a všichni ji vidí, nemusím obvolávat každého zvlášť. Otevřel to Marek Matějovský, když jsme si po triplu psali svoje zážitky. Sdílíme tady všechno, ale především mi to usnadňuje práci, protože na telefon se každý podívá. A cizincům napíšu SMS. Telefon nevypínám, denně jsem do půlnoci k zastižení.
Ve Spartě řešíte každou maličkost ohledně ubytování a dopravy. Co když třeba vybíráte s rodinou dovolenou, odpočinete si tady od zařizování aspoň na chvíli?
Dovolenou vybíráme společně, ale o platby, příkazy a složenky se stará manželka. Jak mám v práci všechno pintlich, tak doma jsem lajdák. Tam nevadí, když je něco později. (usmívá se)
Teď hrajete šlágr podzimu v Plzni. Co pro vás osobně tenhle zápas znamená?
Se Slavií jsme věční rivalové, derby je nejvíc, nejprestižnější zápas ligy, ale Plzeň proti Spartě, to je v posledních letech nejvypjatější a nejsledovanější utkání ligy. Je to náš největší konkurent v boji o titul. Slavia je sice po letech nahoře, ale takový kandidát na titul, jako je Plzeň, to pro mě není.
U hráčů musí být před tak důležitým utkáním extrémní koncentrace. Co u vás?
Je pravda, že si po sobě všechno při takových zápasech kontroluju ještě víc než jindy. A taky mám zvýšenou motivaci, je to pro mě podobné jako v zápasech s Jabloncem nebo Olomoucí, kde jsem hrál. Mezi Plzní a Spartou je to spíš mediálně rozbouřené, nenávist tam z naší strany není. V létě jsme před kvalifikací o Ligu mistrů, kdy oba kluby odlétaly brzo ráno, spali na letišti ve stejném hotelu. Ve skutečnosti je to napětí menší, než se zdá.
