Bitva nejlepších klubů posledních let dost možná překroutila letošní boj o titul. Pokud detailně neznáte tabulku, tak se podržte: Sparta porazila Plzeň 2:0 a darovala nečekaný náskok stoletému rivalovi. Ano, je to velký paradox, protože z nedělního podvečera zdaleka nejvíc vytěžila Slavia, která se po 25. kole udržela na špičce.
Má o dva body víc než Plzeň a na Spartu hledí dokonce s 12bodovým náskokem. Pokud zvládne posledních pět kol, což není nepravděpodobné, získá první titul od roku 2009.
Kdo by to byl řekl, když nespokojení slávisté na konci srpna vyhazovali kouče Uhrina?
Od té doby mužstvo ani jednou neprohrálo a klíč od zlatého pokladu teď drží trenér Jaroslav Šilhavý. S unikátní bilancí 21 ligových duelů bez klopýtnutí vchází Slavia do závěrečné fáze jako nejžhavější favorit.
„Ale uhrát si to musí sama. Já kopu sám za sebe a za Spartu. Žádné díky od Slavie nečekám,“ reagoval sparťanský kouč Petr Rada. Slavia přesto děkuje, takový dárek nečekala.
Plzeň selhala ve chvíli, kdy měla potvrdit, že se zvedá z herní krize. Kvůli tomu přece před pár týdny propustila trenéra Pivarníka a zvolila provizorní řešení s dosavadními asistenty. Jenže pomineme-li šanci útočníka Krmenčíka ve 4. minutě, kdy mu sólový nájezd nabídl chybující obránce Kadlec, hrála Plzeň druhé housle. Byla pomalá, bez nápadu, zabrzděná, nedůsledná, rozladěná, zmatená sama sebou.
Jedinou pozitivní zprávou byl návrat záložníka Václava Pilaře, který marodil od léta 2015. Opakované operace kolena a nekonečné týdny o berlích snad pominuly.
Podobně nepříjemný komplex, ten výsledkový, zlomila Sparta. Konkurenta porazila poprvé po třech letech. Znovu se ukázalo, že Sparta hraje kvalitně, když není pod tlakem.
Velké zápasy Spartě sedí, ale copak může zapomenout na minulý týden a fiasko u poslední Jihlavy?
„Konečně výkon, který byl důstojný,“ vydechl si trenér Rada, který byl ve svém živlu. Startoval, když Kadlec táhl míč podél levé lajny, chvíli běžel s ním a hnal ho gesty. Po utkání pak v divokém monologu zcupoval jednoho z novinářů, který mu vyčítal chyby: „Táta by mě zbil, kdybych urazil staršího.“
Před výkopem Rada sáhl do sestavy. Zraněného Koubka nahradil v brance Bičík a chytal bezchybně. Stopera solidně zvládl záložník Mareček a na levém kraji zálohy zprvu šokovalo jméno Vatajelu. Rumun, který se celé jaro trápil jen v béčku a přestupní částka 27 milionů se považovala za šílenou marnotratnost, předvedl výkon na jedničku.
Ještě lepší byl Josef Šural, muž utkání. Za půl hodiny se třikrát dral do nadějného zakončení – a potřetí to vyšlo. Kapitán Lafata mu ve 32. minutě na hlavu posadil krásný centr a brankář Kozáčik se jen ohlédl.
Za pět minut druhá rána pro Plzeň – a zase v akci Šural. Mazanou kolmicí, při které se díval úplně jinam, než kam přihrával, našel Konatého a jeho centr po zemi uklidil u zadní tyče Karavajev.
Plzni nefungovalo nic, a ačkoli po přestávce alespoň daleko víc držela míč, nezasloužila si ani bod. „A slávisti měli u televize asi radost,“ řekl Václav Pilař. Svatá pravda.
