Na podzim jste na Spartě vyhráli 3:0, povzbudí to před sobotou?
Víme, že s ní můžeme hrát, rozhodně se jí nebojíme. Tím spíš, že oni rozhodně nemají takovou formu, jakou tvrdili, že budou na jaře mít. Spíš bych řekl, že naopak.
Přitom trenér Hašek říkal, že větší kvalita bude vidět od úvodu jara. Nejsou takové řeči zrádné?
Myslím, že jsou, proto bych nikdy nic takového dopředu neříkal. Sparťané chtěli svůj herní styl přiblížit velkoklubům, mluvili o Barceloně nebo Realu... Když se pak nedaří, vrátí se takové věty jako bumerang.
Přesto: nepřekvapilo vás, jak moc jsou nyní sparťané z formy?
No... Věděl jsem, že nebudou hrát jako Barcelona nebo Real - když to tvrdili, smál jsem se tomu. Ono se to ale vždy hrozně snadno kritizuje! Sparťané sice nemají velkou formu, ale stále platí, že těžké zápasy dovedou hrát.
Ale v pohodě nejsou.
To víme, psychika hraje velkou roli. Určitě se jim nelíbí, že jsme stáhli velký náskok, který měli, hůř se jim dýchá. Nevyhrát ve Spartě ligu - vše je špatně. My vyhrát nemusíme, to je naše největší výhoda. I když teď už nemůžeme být alibisti. Nejsme daleko od úspěchu a byli bychom srabi, nepokusit se o něj.
Vy na výhru 3:0 na Spartě nemáte jen hezké vzpomínky: fanoušci vás rasisticky uráželi, Sparta za to dokonce slízla pokutu.
Já celou věc nevytáhl, šla mimo mě. A víte co, vůbec bych to neřešil.
Fajn, jen mi řekněte proč.
Nezmění to myšlení lidí, co se takto projevují, takže to nemá cenu.
Vypadáte psychicky hodně silný, přitom sám přiznáváte, že předchozí angažmá ve Slavii skončilo na tom, že jste takto silný nebyl.
Byl jsem o čtyři pět let mladší a pod přísným koučem Jarolímem. Teď už bych to zvládl, z fotbalu si nedělám hlavu jako dřív. Když mě fotbal stresuje, nedělá mi to dobře.
Stres nebude ani před Spartou?
Ne. Mám štěstí, že můžu fotbal hrát, a přijde mi zbytečné otrávit si ho stresem. K sebevědomí mi pomohla i účast v reprezentaci.
Vaše sestra to zase dotáhla do reprezentace v házené. I když nedávno byla na chvíli vyřazena z týmu Olomouce...
Podobalo se to mé situaci ve Slavii: trenér byl přísný, ona mu něco řekla a bylo to. Vysvětlil jsem jí, že trenérům se neodporuje. Chvíli to kousala, ale ode mě to vezme.
Prý je na házenou moc hodná.
Ten problém mám i já. Být o trošku větší... Jak bych to řekl slušně?
Grázlík?
Asi by se to hodilo. Nám ale doma říkali, že vše máme řešit férově. To se občas nevyplácí, ale aspoň máme čisté svědomí. Já hraju férově pořád, i když před lety jsem hrál bez kontaktu, bez faulu, to nejde. Teď někdy fauluju, ale ne zákeřně.
Co vám ještě doma říkají?
Máma učitelka mi vyčítá, že jsem po čtyřech měsících nechal vysokou školu. Jak jsem víc než tři dny doma, už slyším: Nechtěl bys něco dělat, když máš tolik času?
Co vy na to?
Dal jsem si časový horizont: když do šestadvaceti neodejdu do zahraničí, vrhnu se na vejšku.
To už nemáte moc času.
Necelý rok. Takhle jsem dřív také neuvažoval: hrál jsem fotbal pro radost, ne abych to někam dotáhl. Když mi učitelé vyčítali, že se neučím, slovy "No jo, ty máš ten fotbal!", nevěděl jsem, o čem mluví. Až teď je chápu.
Jak vás tak poslouchám, pro vás je vlastní kariéra překvapením.
No, už jsem si zvykl.
Byl by překvapením titul?
Titul by byl něco úžasného.