V minulé sezoně patřil k tahounům Sparty během cesty za titulem, ještě v polovině května skvěle odehrál přípravný zápas za národní mužstvo ve Spojených státech. Od června však šestadvacetiletý obránce léčil zlomeninu nohy.
Až před pěti dny poprvé vyběhl k soutěžnímu utkání, v nepovedeném ligovém duelu s Teplice nastoupil v samém závěru. "Jsme velice rádi, že už je zdravý. Na jeho návrat jsme čekali," řekl generální sportovní manažer Jozef Chovanec.
Ve čtvrtek večer proti Lausanne bude Kušnír v základní sestavě. "Ale tohle ještě nevím," podotkl s úsměvem.
Troufnete si na celý zápas?
V trénincích jsem se cítil dobře, noha drží a i doktoři mě ujistili, že je to v pohodě. Jsem připravený. A věřím, že bych celý zápas zvládl.
Pro Spartu jde o nesmírně důležité utkání. Uvědomujete si to?
Jo, ale obavy ani strach nemám, nejsem typ fotbalisty, který by se něčeho bál. Jinak bych do toho nešel. Samozřejmě vím, že nás čeká důležitý zápas. Můžeme totiž udělat velký krok k postupu.
Abyste měli slušnou naději, k tomu je zapotřebí zdolat Švýcary i v odvetě. Je to outsider skupiny a jakékoli zaváhání může postup naopak výrazně ohrozit.
I když vyhrajeme nad Lausanne dvakrát, tak stejně ještě rozhodnuto nebude.
Soupeř hrajou druhou ligu a přitom nastupuje v pohárech. Jak se na to díváte?
Určitě je nepodceníme. Nejsou vůbec špatní, naopak směrem dopředu hrají opravdu dobře.
Zato Sparta klopýtá, především v domácí soutěži. Čím si to vysvětlujete?
Já si zase myslím, že až tak špatné to není. Hrajeme dobrý fotbal, soupeře dostáváme pod tlak, ale chybí góly.
Generální sportovní manažer Jozef Chovanec často kritizuje krajní obránce, že nedostatečně podporují ofenzívu. Vy se vracíte do sestavy, je to pro vás výzva?
Na to se mi těžko odpovídá. Když nastoupím, budu se snažit hrát to svoje. Takže i hodně dopředu.
Kvůli zranění jste spoluhráče sledoval z tribuny od začátku sezony. Kdy vám bylo nejhůř?
Když se zraníte na začátku sezony, není to nic příjemného. Čekal nás boj o Ligu mistrů, dostal jsem se do reprezentace a najednou všechno bylo pryč. Nejhůř mi bylo, když jsme hráli doma se Žilinou. To jsem na tribuně fakt trpěl. Člověk bych chtěl pomoct, ale nemůže.
Jak jste prožíval poslední týdny, kdy už jste trénoval a ještě do zápasů nenastupoval? Nechtěl jste návrat uspíšit?
Naskočit dřív jsem nemohl. Měl jsem sádru, noha ochabla. Hrozilo by, že bych si zranění obnovil a pak chyběl ještě dlouho.
