"Je to nejlepší sezona v historii Barcelony," řekl novinářům Joan Laporta, prezident klubu založeného v roce 1899. "A tohle je zároveň nejlepší tým v historii klubu."
A nejlepší tým v historii fotbalu? Jeden z nejlepších jistě. Do toho absolutně nejlepšího přece jen Barceloně ještě něco chybí.
Za nejlepší klubový tým všech dob je po právu a k bolesti Barcelony považován její úhlavní rival – Real Madrid z druhé poloviny 60. let minulého století. Mužstvo, v jehož barvách se skvěli Di Stéfano, Puskás, Gento, Kopa nebo Santamaria.
"Fotbal bez gólů je jako odpoledne bez slunce," říkal Alfredo di Stéfano a se svými spoluhráči se toho držel, stříleli spoustu branek.
V atraktivním herním pojetí však současná Barcelona za tehdejším Realem nezaostává, také ona fanoušky nádherně baví. I tomu, kdo nerozumí fotbalu, možná při jejím sledování dojde, že sleduje cosi nádherného.
Rovněž v počtu hvězd se Katalánci vyrovnají týmu zářícímu před půlstoletím. Messi, Henry, Eto’o či Xavi jsou výjimeční. "Trenér Pep Guardila vytvořil geniální tým," tvrdí Laporta.
V čem je však zatím Real Madrid pro všechny nedostižný, to je počet trofejí. V roce 1956 byl založen Pohár mistrů, předchůdce dnešní Ligy mistrů. A Di Stéfanova parta na něj unikátních pět let po sobě nedovolila žádnému jinému mužstvu sáhnout.
Úspěchy + útočný fotbal + hvězdy, z těchto "ingrediencí" se v kostce skládá tým snů.
A konkurencí dnešní Barcelony je i jedna z těch minulých. Stvořil ji trenér Johan Cruyff, jenž na přelomu 80. a 90. let získal s klubem čtyři španělské tituly a v roce 1992 i Ligu mistrů.
"My jsme ale měli tenkrát několik dobrých zápasů, zatímco tihle chlapci odehrají dobře každý," srovnává Ronald Koeman, jedna z Cruyffových opor. "Proto je dnešní tým lepší než my."
V Cruyffově kádru byl i Guardiola, strůjce nynějšího zázraku. Jako debutující kouč dovedl Guardiola během jednoho roku Barcelonu ke všem trofejím, k nimž mohl.
Vyhrál ligu, Španělský pohár i Ligu mistrů, to žádný španělský klub v jedné sezoně nikdy nedokázal. "Zítra s trénováním končím, už nikdy nic podobného nezopakuji," žertoval trenér po středečním utkání.
Srovnávat stávající Barcelonu s někdejším Realem není moc fér, neboť před pěti desítkami let byla zcela jiná fotbalová doba.
Dnes je mnohem větší konkurence, přesto mužstvo z Nou Campu drtivě kralovalo, a to i v římském finále proti Manchesteru United, druhému suverénovi sezony.
"Když Manchester ztratil míč, mohl se jen dívat, co s ním Barcelona provádí," poklonil se Claude Puel, kouč Lyonu, jehož Guardiolův výběr při tažení Ligou mistrů taktéž vyřadil.
Takřka ze všech stran zahrnuje šampiona chvála. Za zvuku fanfár možná Barcelona "model 2009" míří do dějin.
Nejlepší mužstvo všech dob bylo postaveno z trosek...
Královský klub je králem fotbalových králů. Když MF DNES vybírala pět nejlepších klubů historie, o prvním místě nebylo pochyb. Kdo jiný by na něm měl figurovat než Real Madrid z doby před půlstoletím, vítěz pěti Pohárů mistrů po sobě? Přehlídka absolutní klubové elity musí rozhodně začínat ve španělské metropoli.
1. Real Madrid, 1956–1960. Čím vlastně báječná éra začala? Možná dnes už legendárním přetahováním o geniálního záložníka a střelce Alfreda di Stéfana.
O argentinský supertalent se při jeho příchodu do Evropy praly velké týmy a nejvíc dva zarputilí rivalové, Real a Barcelona. Ve stejnou dobu kvůli administrativním zmatkům oba kluby pyšně oznámily: "Di Stéfano je náš!"
Zamotanou situaci nedokázal nikdo rozsoudit, proto bylo kuriózně určeno, že útočník bude hrát jednu sezonu za Barcelonu a druhou za Real.
Jenže Argentinec začal v Barceloně tak nevýrazně, že ho katalánský klub konkurentovi ochotně přepustil. O čtyři dny později dala nová posila za Real hattrick při vítězství 5:0 právě nad Barcelonou!
Impozantně vlétl Di Stéfano do Realu, zářná epocha mohla začít.
Možná začala ještě dříve, a to už v roce 1943. Tehdy byl zvolen Santiago Bernabeu za šéfa klubu s rozkradeným majetkem, prázdnou pokladnou, stadionem na spadnutí a mužstvem, jež bylo zralé na sestup z ligy.
"Vybudujeme velký klub," slíbil nový boss Realu a vzdor mnoha skeptikům jej skutečně postupnými kroky vybudoval.
... A STEJNĚ JAKO DALŠÍ VELKÉ TÝMY BRALO FOTBALEM DECH
Vyhrát Pohár mistrů pětkrát po sobě jako Real Madrid, to už nikdy žádný tým nezopakoval. Přesto v historii snadno najdete další nezapomenutelná mužstva.
2. Ajax Amsterdam 1971–1973.
Jak lehce tento tým hrál! Jak lehce vítězil! Za takzvaným totálním fotbalem čili agresivní hrou s vyváženou ofenzivou a obranou stojí spousta výjimečných fotbalistů, ale jeden zastiňuje ostatní: rychlý a technicky dokonalý Johan Cruyff. Generace fanoušků s úctou vzpomínají, jakým stylem Ajax došel ke třem Pohárům mistrů v řadě.
3. AC Milán 1989–1990.
Česko v té době prožívalo sametovou revoluci, fotbal tu milánskou. Peníze italského magnáta Silvia Berlusconiho stvořily pohádkový tým, který nádherným fotbalem válcoval takřka každého. Osu mužstva, jež vyhrálo v letech 1989 a 1990 Pohár mistrů, tvořil nizozemský triumvirát Van Basten – Gullit – Rijkaard.
4. FC Santos 1962–1963.
Pelé, Pelé, Pelé. Klub těžil z umění hráče, jehož jméno se stalo takřka synonymem pro fotbal. Díky Pelému vyhrál klubový vyslanec Brazílie dvakrát Interkontinentální pohár, při prvním triumfu smetl v Lisabonu 5:2 slavnou Benfiku.
5. FC Barcelona 2009.
Žhavá současnost si v případě Barcelony podává ruku s minulostí. "V první polovině 90. let tady vytvořil hvězdný tým kouč Johan Cruyff, to je základ dnešní Barcelony. Ale Pep Guradiola posunul Cruyffovu filozofii ještě do jiných a lepších rozměrů," míní šéf klubu Joan Laporta.
|
"Fotbal bez gólů je jako odpoledne bez slunce," říkal Alfredo di Stéfano a se svými spoluhráči se toho držel, stříleli spoustu branek.
