Ke karlovarským fandům už tak macešský nebyl. Místo záchranářských starostí trůní fotbalisté 1. FC po podzimu na šestém místě, s pětibodovým odstupem na postupové příčky. To by od týmu vedeného koučem mladším než leckterý fotbalista v karlovarské kabině čekal jen málokdo.
Karlovy Vary si totiž v posledních letech potrpěly na zkušené trenéry. Když ale práskl do bot Juraj Šimurka těsně před prvním kolem v Roudnici, byl nejsnáz po ruce právě Dreiseitl. Sice bez zkušeností s vyššími soutěžemi, vždyť naposledy vedl sokolovskou juniorku za vítězstvím v krajském přeboru, zato s čerstvě nabytým trenérským vzděláním.
I Štědrý večer je opředený mnoha rčeními, tak proč by v Karlových Varech nemohli vytáhnout jedno otřískané, leč pravdivé: o novém koštěti, co dobře mete.
A že mělo na podzim co uklízet. "Nejdřív jsme si na sebe museli s hráči navzájem zvyknout. Nebylo to jednoduché, ale šlo to celkem rychle," vzpomene si Dreiseitl.
Premiéru v Roudnici sice jeho tým prohrál, pak ale začal sbírat body. Pravidelně. Už od čtvrtého kola tak mohl Dreiseitl začít nový tvým přetvářet podle svých představ. "Sbírali jsme body, zvedl se herní projev. Dost práce ale máme stále před sebou," říká Dreiseitl.
Jediné, co ho však na podzim opravdu trápilo, bylo proměňování šancí. "V některých zápasech nám to tam nepadalo, ať jsme se snažili, jak chtěli," posteskne si. Ne, že by se nevyhrávalo, jen mohly být výsledky ještě přesvědčivější. "Všechno ale nejde hned jak si vzpomenete," říká.
Sám si musel na podzim zvykat na hodně novot. V Sokolově rozpustili juniorku a místo ní se domluvili s Karlovými Vary na fotbalové farmě. Třetí liga je pro přechod pečlivě pěstěných talentů do profesionálního fotbalu lepší než nekonečné motanice ve vakuu mezi divizí a krajským přeborem. A že se to nemusí týkat jen hráčů, to na podzim ukázal i sokolovský mladík mezi trenéry.
"Hráčům se snažím vštěpovat svou filosofii. Cestu, po které chci jít i na jaře. Přinesla nám body, proč v ní nepokračovat. Je to ale dlouhá trať," ví Dreiseitl.
