"Překvapilo mě, jaký měl balon odskok. V tu chvíli mi pomohli kluci v obraně. Celkově je musím pochválit, odehráli zápas velice dobře a já jsem jinak za celou dobu nemusel řešit nějaký vážnější problém," pochvaluje si šestadvacetiletý gólman, který do Slovácka přišel v zimě z Dněpru Mogilev.
Utkání na jihu Čech nedochytal, v 68. minutě jej nahradil Milan Heča. "Chytla mě křeč do lýtka, Milan mě naštěstí i přes své mládí velice dobře zastoupil. Jít do brány v polovině poločasu přitom není nic jednoduchého," říká Matalyha uznale.
Trápí vás křeče často?
Vůbec ne, nikdy předtím se mi to nestalo. V prvním poločase bylo všechno v pořádku. Přišlo to až ve druhé půlce, při jednom z výskoků jsem si asi lýtko natáhnul. Dvacet minut jsem v bráně trpěl, ale déle už tam vydržet nešlo. Pár dní po zápase jsem to ještě trošičku cítil, ale při tréninku mě to nijak neomezovalo.
Kdy jste předtím chytal zápas v nejvyšší soutěži?
To už je hodně dávno, bylo to vloni v srpnu v běloruské lize. Pak jsem se rozhodl neprodloužit smlouvu a tak už jsem nechytal.
Matalyha? Motalygo?Obě jména jsou správná Oficiální stránky klubu Dněpr Mogilev označují brankáře jako Ilja Motalygo, po jeho příchodu do Slovácka se však začalo objevovat jméno Ilya Matalyha. "Obě varianty jsou vlastně správně. Ilja Motalygo je správně v ruské azbuce a Ilya Matalyha je mé jméno v běloruštině," vysvětluje brankář. Představitelé Slovácka se přiklonili k běloruské variantě. "Je to jméno, které má Ilya v pase, proto jej budeme uvádět v zápisech o utkání i v dalších oficiálních materiálech," vysvětluje mluvčí klubu Aleš Mazúrek. |
Byla příprava na zápas v Českých Budějovicích něčím specifická?
Normálně jsem trénoval s mužstvem. Jenom těsně před zápasem mě trenér brankářů Martin Juřička připravoval konkrétně na jednotlivé hráče soupeře, na které si mám dávat větší pozor.
Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte?
Když začalo hrozit, že Mira Filipko může dostat trest, mi trenér řekl, ať se připravím, že budu chytat za béčko v Břeclavi a on se na mě přijede podívat. Konkrétně mi ale neříkal, že v Budějovicích nastoupím. Dozvěděl jsem se to až v neděli na poradě před zápasem.
Byl jste hodně nervózní ze svého prvního startu v české lize?
Až do soboty jsem to nijak neprožíval, ale musím přiznat, že těsně před zápasem jsem trošku nervózní byl.
Filipko bude týmu scházet také v sobotním zápase proti Příbrami. Zastoupíte jej znovu vy?
To nevím, já prostě dělám svoji práci. Trenérovou prací je, aby si všechno vyhodnotil a rozhodl. Je zbytečné, abych já přemýšlel nad tím, jak to bude.
Rád byste nastoupil před slováckými fanoušky?
Chci se hlavně soustředit na zápas, kdybych moc přemýšlel nad tím, kde budeme hrát, mohl bych pak předvést špatný výkon. Když odvedu to nejlepší a bude se dařit mužstvu, budou spokojení diváci a pak se s nimi můžu radovat i já.
Jak vlastně mluvíte s vašimi spoluhráči?
Hlavně Mira Filipko a Aleš Urbánek umí rusky moc dobře, domluvím se ještě s Radkem Szmekem a Radkem Mezlíkem, ke kterým mám hodně blízko. Trenér také mluví rusky. V komunikaci není žádný problém. A já se navíc snažím pochytat co nejvíc českých slov.
V přípravě vám teda jazyková bariéra nepřekáží?
Vůbec ne. Trenér brankářů Martin Juřička sice rusky neumí, ale jsme tady tři gólmani, tak mi kluci třeba nějaké cvičení předvedou a já to pochopím. Nebo mi Mira Filipko pokyny přeloží.
Běloruská liga není příliš známá. V čem se liší oproti té české?
V Česku je fotbal silovější, když se kope standardní situace, jde do vápna daleko více hráčů než v běloruské lize. Zdá se mi, že u nás se hraje techničtěji.
Jaké je u vás zázemí pro fotbal?
V Bělorusku jsou velké stadiony a starší, skoro všude je kolem hřiště atletická dráha. Tady jsou menší a daleko útulnější, jsou víc fotbalové. Diváků u nás chodí v průměru tři tisíce na zápas, když přijde pět, tak to už je velký svátek.
Čím si vysvětlujete tak nízké návštěvy?
Všiml jsem si, že v Česku chodí na zápasy dokonce i dědečkové a babičky. To u nás neuvidím. Taky se u vás daleko víc fandí, lidé zápasy víc prožívají. Možná to bude i tím, že v Česku se může na fotbale pít pivo, což u nás neexistuje.Na stadionu pivo nekoupíte.
Jak se vám žije v Uherském Hradišti?
Je tu příjemný život stejně jako všude jinde v Evropě. Zdá se mně, že je to tady takové klidnějším než u nás v Bělorusku, kde se všichni za něčím honí. Lidé v Česku si život víc užívají.
V Hradišti žijete sám. Máte hodně možností, jak trávit volný čas?
Přes internet jsem hodně v kontaktu s přítelkyní a dívám se na filmy. Ven moc nechodím, město jsem zatím pořádně neprošel. Byl jsem jen na náměstí, ale líbil se mi váš kostel, který je opravdu krásný.
Nechybí vám v Česku vaše přítelkyně?
Příjemné to není, to je jasné. Jenže přítelkyně studuje v Bělorusku na univerzitě, právě tvoří diplomovou práci. Ale v létě hned po sezoně se za ní vypravím.
Chtěl byste ve Slovácku působit v příští sezoně?
Smlouvu mám do konce června, pak se uvidí. Bude záležet na mých výkonech a také na finančních podmínkách. Mým snem je chytat německou bundesligu, věřím, že česká soutěž mi tam pomůže.
