S fotbalem zažil čerstvě devatenáctiletý hráč dobré i ty horší časy. Mezi ty nejlepší počítá vítězství na mezinárodním turnaji v Dánsku v žácích pod vedením kouče Linharta a pak triumf v lize staršího dorostu za trenérů Krejčího a Kohouta. A ty horší časy?
"Kolem patnácti let jsem střídal, nedostával jsem se do základní sestavy. Byl jsem malého vzrůstu, možná o dvacet centimetrů menší než ostatní. To byl handicap, který jsem se snažil dohánět technikou. Přidával jsem si i po trénincích a snad to nějak zlomil," říká Darida, který dnes měří 170 centimetrů a mezi čahouny nikdy patřit nebude.
Vladimír Darida studuje Sportovní gymnázium v Plzni. "Jednou bych chtěl zůstat u fotbalu. Ať už jako trenér, nebo spíš jako manažer."
Když má volný čas, tráví ho také většinou u sportu. Ať už pasivně nebo aktivně. "Mám rád bowling, tenis, zajdu i na minigolf. Fotbal si občas zahraju i na počítači, ale moc úspěšný nejsem. To jsem lepší na hřišti," směje se.
Největšími kamarády z kabiny jsou Michal Štrajt, Petr Šlajs a Ondřej Vrzal. "Je to lepší, když se se spoluhráči kamarádíte. Pak si rozumíte i na hřišti," přemýšlí. "A fotbal máme v hlavách pořád. Třeba i na bowlingu se vracíme k zápasům."
Vysněným klubem Vladimíra Daridy je Manchester United, hráčským vzorem Pavel Nedvěd, David Beckham a Cristiano Ronaldo.
Zdraví není samozřejmost
Když se mladého viktoriána zeptáte na nesportovní koníčky, dlouze přemýšlí. "Ty asi ani nemám. Kdybych měl strávit den bez sportu a měl bych zakázáno se dívat i na sport v televizi, byl by to trest. I v televizi fotbal sleduju, i když českou ligu nepravidelně. Spíšmě zajímají pohárové zápasy."
Přestože je Daridovi teprve devatenáct let, už ví, co je vážné zranění. Není to totiž tak dávno, co si v dorostu zlomil dva obratle na páteři. "Nebylo to při fotbale, ale na Šumavě, kde jsem uklouzl na ledu. Musel jsem dva měsíce ležet, cítil jsem bezmoc. Kluci za mnou ale chodili domů a nějak jsem to vydržel."
Zranění přineslo viktoriánovi i jiný náhled na život. "Mnohem víc si vážím zdraví, vím, že to není samozřejmost. Také jsem opatrnější."
I tato nepříjemná anabáze ale skončila happyendem. V prvním zápase po návratu na trávník Vladimír Darida skóroval. Největším Daridovým přáním je dostat se do ligového áčka Plzně, pravidelně hrát ligu a odejít do zahraničí. "Úplně nejvíc by pro mě bylo dostat se do Manchesteru. A dát gól Arsenalu," prozrazuje sny.
