Jak vidí ona konec hráčské kariéry svého slavného manžela?
Spadlo to z něj, uvědomil si, že má po kariéře a může si dopřát. A já si s úlevou říkala, že by konečně mohl začít tloustnout.
Jenže ráno... Seděli jsme u snídaně i s dětmi a v televizi běžel ten zápas. Přepadla nás nostalgie, slzy v očích: už tátu nikdy ve velkém fotbale neuvidíme. Tolik jsme toho prožili.
Nejdojemnější chvílí pro mě zůstane, když vyrovnal proti Rusům na 3:3. Už je to víc než 13 let. Já se těšila na naši svatbu, která měla být 28. června, a on trefil postup do čtvrtfinále Eura. Navíc se to stalo v Liverpoolu, se kterým pak vyhrál Ligu mistrů.
Všechno do sebe tak krásně zapadalo. A najednou je konec.
Při té úterní snídani jsme se mlčky objali, jen malý Jiřík, který si to v šesti letech ještě všechno neuvědomuje, nás zachránil: "Tati, to nevadí, já tě přece uvidím, až budeš hrát s dědou za Chabry."
Šmíca udělal správně, že to trápení ukončil, bolavé koleno ho ničilo. Teď dostane novou motivaci, bude manažerem reprezentace. Je jasné, že bez fotbalu zůstat nemůže.
