Den po kruté jihlavské noci, v níž ve finále českého poháru podlehli po pokutových kopech Mladé Boleslavi, jim čím dál víc docházelo, jak blízko byli historickému úspěchu Sigmy. "Každému to rve srdce," ulevil si kapitán Radim Kučera, jeden za čtveřice nešťastníků, kteří v penaltovém rozstřelu selhali.
"Je to pro mě větší rána než sestup s Bielefeldem z bundesligy," srovnával sedmatřicetiletý stoper nejhorší zážitky v kariéře.
Nejvíce nemrzely penalty, ale vyrovnávající gól
Před dopoledním tréninkem, který místo původně plánovaných deseti hodin začal až v jedenáct, toho olomoučtí hráči moc nenaspali.
Z Jihlavy se vrátili kolem druhé hodiny ráno nikoli jako hrdinové, ale jako parta, co se sice rvala, jenomže nezvládla poslední krok. "Zklamání je obrovské, ale až si to všichni za pár dnů uvědomíme, bude ještě daleko horší," soukal útočník Pavel Šultes. "Spal jsem jen asi hodinu a půl," dodal.
Šultes stejně jako Ordoš a Rossi penaltu proměnil, nic platné to však nebylo. "Hned jak se pískl konec, jsem věděl, že chci jít na penaltu. Věřil jsem si. Bohužel nás takových nebylo víc," litoval.
Více ho však mrzela vyrovnávající branka Táborského z penalty v 73. minutě, které předcházelo nedorozumění Rossiho s Vepřekem po dlouhém autu a následný zákrok Škerleho na Chramostu. Na hřišti v ten moment Vepřekovi dokonce vynadal.
"To byla nasranost z klukoviny. Myslel jsem si, že Michal si na Rossiho nezavolal, ale prý si zavolal. Omluvil jsem se mu," poznamenal Šultes. "K penaltám nemuselo dojít, protože Míša Vepřek tam byl sám, a kdyby to Amigo nechal, odhlavičkoval by balon a máme klid."
Místo toho ale přišlo vyrovnání a pak i penaltové trápení do sedmé série. "Byl to vyrovnaný zápas, který rozhodly maličkosti. Takový gól na 1:1 snad můžeme dostat jenom my. Penalty jsou už loterie. Pokud si střelec srovná v hlavě, co chce udělat, nemá brankář šanci," řekl gólman Petr Drobisz, jenž ve finále i se dvěma stehy v obočí předvedl bezchybný výkon.
"Bylo to finále, musela by se mi motat hlava, abych z takového zápasu utekl. Byl to třeba můj poslední vrchol v kariéře. Všechno jsem k němu směřoval. Musíme se snažit, abychom se do finále dostali i příští rok," dodal gólman.
Během regeneračního tréninku si sigmáci zahráli bago a párkrát zazněl i smích. Fotbal byl na smutek nejlepší lék.
