V roce 1997 jako čtyřiadvacetiletý fotbalista letěl s českým týmem do Rijádu na Pohár FIFA, kde se s pěti góly stal druhým nejlepším střelcem.
on-line rozhovor s vladimírem šmiceremOdpovědi manažera fotbalové reprezentace přímo z Emirátů najdete ZDE |
Češi se na turnaj vítězů jednotlivých kontinentů vypravili jako stříbrný tým Eura 1996 místo zlatých Němců, kteří účast odřekli.
Teď je Šmicer v sousedních Spojených arabských emirátech jako manažer národního týmu, který se zúčastní přípravného turnaje. V neděli od 16.30 středoevropského času hraje Česko proti domácím, ve středu ho čeká Irák, nebo Ázerbájdžán.
"Samozřejmě, že si na turnaj pamatuju moc dobře, protože mi to tam vyšlo. V prvním zápase proti Jižní Africe jsem dal dva góly, pak hattrick proti Emirátům. Bohužel, v reprezentaci byl první a poslední."
Češi vyhráli 6:1 a v historii je to zatím jediný vzájemný zápas. "Dva góly si vybavuju. První střelou z vápna k tyči, druhý jsem přeskočil před brankou obránce. Třetí? To už si nevzpomenu."
V dalších duelech s Uruguayí, s Brazílií a znovu s Uruguayí se už netrefil. I tak to stačilo na cenu pro druhého nejlepšího střelce turnaje.
"Nejlepší byl Romário, třetí byl Ronaldo. Když nám dávali ceny, tak jsme se fotili, z jedné strany jsem držel Romária, z druhé Ronalda. Mám tu fotku doma, moc pěkný vzpomínky."
Češi nakonec skončili třetí. "Během devíti dnů jsme sehráli pět zápasů, do toho horko. Když jsme hráli poslední utkání, tak jsem od padesáté minuty na trenéra Uhrina mával, ať mě vystřídá. Už jsem nemohl."
"Všechny mužstva bydlela v jednom hotelu, každé mělo svoje patro. Náš masér Mališ se seznámil s Brazilci, chodil je masírovat a pak říkal: Jo, pánové, dneska jsem masíroval Ronalda. No prostě se naparoval," směje se Šmicer.
"S Brazilci jsme se potkávali na tržištích, kupovali jsme zlato, protože je tady nejlevnější. Tenkrát to frčelo, řetěz na krk, další na ruku. Čím silnější byl, tím jsi byl větší machr. V té době to byla hrozná póza," říká Šmicer se smíchem.
"A když jsme sem teď přilétli, tak jsem zaslechl, jak někdo říkal, že si chce koupit zlato. Tak jsem si vzpomněl na ty svoje řetízky. Ani nevím, kde jim je konec. Přestalo se to nosit, třikrát jsme se stěhovali, tak jsem je asi někam odložil."
Mohl se stěhovat i čtyřikrát, před dvěma lety, než se z Bordeaux vrátil do Slavie, chtěl jít za Ivanem Haškem do Al Ahlí v Dubaji.
"Ale už nemohl vzít dalšího cizince. S ním bych tam byl rád. Teplo by třeba prospělo těm mým kolenům, zahráli bychom si golf, no prostě pěkný fotbalový důchod. A ještě bych něco vydělal."
Ale nelituje. "Neměl bych dva tituly se Slavií a nehrál s ní Ligu mistrů. Takže všechno dopadlo naprosto správně."
